Co není v hlavě, musí být v plechu

Jsem si právě myslela, jakej zájem mohl mít nosorožec na člověku, co mu evidentně nedovede utéct. A on mu tam prostě vadil, jelikož narušoval jeho kruhy. To dává smysl.
Takže prvně fackovacího panáka, pak mletý maso a nakonec oběd pro supy. Blbá vyhlídka. Ještě že jste tam měli to oblíkací auto.

Pobavím tě: nad mojí Kajutou na míru roste dub a na tom dubu mají hnízdo poštolky. A ty se domluvily s fenama, že feny hlídají ze země, poštolky shora a navzájem se upozorňujou.
Funguje to dokonale. Poštolky si už pamatujou, kdo ke mně normálně chodí, kdo normálně prochází nebo projíždí po cestě kolem plotu, za potokem a v oboře (Melina řve na psí neoblíbence na všech třech cestách a Donda a poštolky se jí přitom smějou). Pamatujou si i pošťačku. Co sem patří, na to neřvou. Za běžných okolností o poštolkách ani nevíš.
Když jde někdo ke Kajutě v noci a shora, poštolky písknou a feny se rozštěkají. Nebo naopak, podle toho, kdo si všimne dřív. Ale netrvá to nijak extra dlouho, prostě narušitele jenom vyženou.
Ale když přijel zákeřný poštolkožravý fekální vůz, to byl randál! Feny byly zavřený v Kajutě a poštolky se snažily odstranit to autisko ze světa, odlákat ho úplně jinam, jedna dokonce předváděla kulhavýho ptáka... a řvaly a řvaly a řvaly.
Přibraly si na pomoc i sojky z kraje obory, o kterých jsem zatím vůbec nevěděla, že tam taky hlídají.