Naslouchej hlasu krajiny

Taky vás tak irituje ta všudypřítonmná žluť řepky po polích napříč i nadél naší zemí? Připadá mi vybledlá, jedovatá, pravý opak hřejivé sluníčkové žluté pampelišek, na kterou se letos moc těším. Jsem nesmírně rád když občas narazím na pole, kde nevládne tahle zpropadenost. Vím, kde má jedna pěstitelka pole máku. Když kvete, chodím se tam uklidňovat pohledem na světlé, nafialovělé květy, kývající se ve větru. Tu a tam mezi těmi květy vykukuje i jejich červená vlčí sestřička. Loni si mě jednou majitelka pole všimla a když makovice dozrály, několik mi jich s úsměvem donesla. Mám je doma ve váze stále.

"Nech to ležet!!!"
Jean-Marie se pomalu narovnal, předstíral ztrátu rovnováhy, ale pytlák, mířící na něho kulovnicí, dobře poznal, že se shýbá pro opakovačku Marlin, opřenou o strom. Nosorožčí rohy ležely za ním.
"Uhni! Uhni svině nebo tě zabiju!" pytlák si vzteky poslintal bradu.
Jean-Marie začne ustupovat na opačnou stranu, než stojí Robin.
"Tam ne!!" Pytlák pohne hlavní aby ukázal, kam se má strážce přemístit.
Hlaveň na zlomek vteřiny přestane mířit na Jean-Marieho. Ten zlomeček Robinovi stačí. Bodec na popohánění slonů vyletí z jeho ruky jako blesk. Není to předmět určený k vrhání, přesto zasáhne přesně. Pytlák s výkřikem upustí kulovnici.

Nebyl to asi dobrý nápad, ztrácí ostražitost a kdysi získané reflexy se nějak ne a ne probudit. Takhle jim nepomůže, musí mu být jasné, že nebýt jeho mateřštiny, bylo by rozumnější, kdyby se poohlédli jinde. Tady nelze postávat, fofrem pryč. Propletl se mezi kmeny bleskově, stále mu to ještě jde, je na sebe hrdý...zbytečně. Vrazil rovnou do kruhů číhající krajty. Školácká chyba. Omotala se mu kolem nohy a zakousla do paže. Himlhergotdonnerwetterkrucajselement...ta má sílu jak svěrák, který utahuje šílený truhlář. Popadl ji za krk. Puuusť bestie...donutil ji aspoň povolit zákus. Sláva...přátelé jsou tu včas. Uhájil remizu.

Nymfa se pevně přichytila k suché větvi trčící nad vodou. Zajímavé...zblízka ten tvor připomíná jednu z nejlepších představ pana Gigera který proslul rekvizitami pro filmové horrory. Kořist přitom loví podobně jako Gigerův nejslavnější filmový netvor. Má takovou vystřelovací masku. A přitom, jaká krása z něho za hodinu bude. Obal praskl a tvor se pomalinku dral ven. Když se mu to podařilo, seděl vedle exuvie, sušil si křidélka. Ještě chvíli nebude schopen odletět. Z ponuré nestvůrky, v jejíž podobě tvor strávil několik měsíců, se stalo krásné elegantní barevné stvoření, které bude žít jen asi týden. Déle nejspíš ne.
Šidélko ruměnné.

"Ne haverlanti, tady to nejde, půjdeme ještě dál. V chráněné zóně se tábořit nesmí."
"Ty můžeš!"
"Holoubku, já první musím jít příkladem."
Došli jsme na přírodní písečnou pláž.
"Strejdo, máš stan?"
"Na co stan? Pomoz mi!"
Sňal jsem pod batohem zavěšené stočené plátno nastříkané polyuretanem, s všitými háky a bodci. Za minutu se kolem stromu vypínal přístřešek. Pod ním se na igelitu uvelebily děti do svých spacáků. Pozdní letní slunce klesalo za les a rozlévalo tu a tam po zemi kaluže světla. I komáři dali pokoj. Miluji, když den usíná. Obě děti tvrdě usnuly. Ještě občas ze sna volají tatínka.

Paní se belhala, pán byl na vozíčku. Prosil o ukázání pohodlné cesty k okraji lomu, říkáme tam tomu soukromě "konec světa". Když je mlhavé ráno, druhého okraje nedohlédneš. Nesmí se tam, je to nebezpečné, ale oni, nyní nemocní, se tam před 45 lety seznámili. Chtěli zpět vzpomínky. Pomohli jsme a dávali na ně pozor. Starouškové se drželi za ruce a byli moc šťastní.
Otočil jsem se k borovici, aby nikdo neviděl moje mokré oči. Ucítil jsem na rameni Akerettinu dlaň a uslyšel tiché:
"To jsi drsnej ranger?"
Takto mě oslovuje, chce-li mě škádlit, ale v hlase ani očích neměla výsměch.

"Nemůžeš odjet, aniž bys viděl naši chloubu. Celou dobu nebyl čas sem zajít, ale vyřídili jsme ti povolení, tak půjdeme."
Okouzleně jsem hleděl do pěkně zařízeného terária. Gaviál! Opravdový gaviál! A jak tu rybu drapnul, člověk by to do těch tenkých čelistí ani neřekl.
"To není všechno, pojď se podívat."
"Vejce?"
"Obvykle je zahrabává do písku, tady jsme to nedovolili, potřebujeme je vidět. Vidíš, dneska se nějaká vylíhnou. Ten obal praskne a vylezou ven."
"Budete je tady vysazovat?"
Smutně zavrtěla hlavou.
"To by nepřežili, tady jsou řeky příliš znečištěné. Tihle jsou prý pro Dánsko."
Otočila se.
"Vrať se někdy, Alasdaire."

Robin se přitiskl ke kůře stromu a nevěděl, co si počít. Samice ásámského arniho se jako obvykle rozhodla, že bude bránit mláďata i proti nebezpečí, které neexistuje. Pracovní slon, na kterém vylekaní dřevaři seděli, se vyděsil, se zběsilým troubením ustupoval. Nebyl na útoky zvyklý a rozzuřená buvolice, která vodí mláďata, bezhlavě a nesmírně agresívně útočí naprosto na kohokoliv. Nikdo ji tam nečekal, buvoly zde naposledy viděli před pěti lety.
Ani Robin nebyl v bezpečí, ale zvíře jej ještě nezaznamenalo. Ásámský arni je tak vzácný!! Jenže se sloního hřbetu s křikem spadl první dřevař.
Třeskly tři rány z Robinova opakovacího Marlina.

Byly 2 hodiny noční, naše hudební sezení se tentokrát protáhlo. Někdo odešel spát do hostinského pokoje, někdo odešel úplně. Zhasli jsme. Venku fičel vítr a rozkýval větve borovic na zahradě, skrze ně pak Měsíc kreslil po stěnách skákavé stíny. Bratr je chvilku pozoroval, pak začal něco vybrnkávat. Otočil se ke mně.
"C,D,E pauza D,D,E pauza E,C".
Položil jsem ruku na klaviaturu Oberheima.
"Tempo?"
Jen ukázal očima na tančící stíny.
Zkusil jsem akord C,Dis1,G1 a k tomu tu jednoduchou melodii na vypůjčený Nord lead. Improvizovali jsme kolem základní linky. Skladba se stala bratrovým requiem.

Byl to zvláštní pocit, úžasný zážitek.
"Tak jdeme, Alasdaire. Nahoře ti to půjčím, je to trochu podobné vrtulníku, takže to zvládneš. Na zemi se musíme rozjet."
Malý stroj byl tichý a náramně obratný, chvilku jsem musel bojovat sám se sebou, potlačit staré reflexy, nešátrat rukama po kolektivu a cyklice, nesnažit se cpát nohy do kolébkového pedálu, užívat si let.
Letěli jsme nízko, ale pak se pod námi konečně otevřela propast. Pocit z letu je v tomhle malém stroječku nesmírně intenzívní. Na zemi jsem pilotovi poděkoval a těšil se, jak mě šéf požene svinským krokem, až mu navrhnu koupi tohoto stroje.