Dar života

Smích, bolest, chladné objetí a smrt to je můj život, který nikdy nekončí.
Opět mě vedou na jatka, nebráním se, nemá to cenu. Jsem tak otupělá. Dávají mě dovnitř, smějí se a olizují si rty. Těší se na moji krev. Čekám bolest, ale uslyším hlas.
„Staňme se jednou.“
„Proč?“ Zeptám se odevzdaně.
„Budeme žít.“
„Nemám život, jen smrt a tebe, železná panno.“
„Máš dar nesmrtelnosti, dej mi ho.“
„Proč?“
„Budeš žít.“
„Co ze mě pak bude?“
„Uvidíš.“
„Tak dobře.“
Poslední objetí a krev dávající život sjednocuje živé a neživé v jednu bytost.
Křik se nese celým hradem, ale není její.