Žlutá záplava

Aldorma byla zvláštní tím, že prakticky neznala zimu. Ano, bylo chladněji, ale sníh tu nepadal a led se nevyskytoval ani v nápojích. Rozdílnost jsem viděla také v rostlinách, které jsem při svých procházkách nacházela. Skoro jsem si nemohla vzpomenout, kdy jsem naposled viděla svůj poslední petrklíč.
Vzpomínky mě vrátily na jarní louku plnou žlutých kvítků, kam se člověk podíval, tam byly. Netoužila jsem je utrhnout, stačilo se jen koukat a užasnout nad tou nádherou. Rozesmutnilo mě to. Bylo to opravdu dávno. Od té doby už jsem tam nikdy nebyla. Ale možná jednou, až přijde správný čas, se tam zase vrátím.