Pro mne.
Pocity. Jeden za druhým. Valí se na mne jak velká voda. Chvíli mám dojem, že se vznáším na extatické vlně absolutního štěstí, a potom najednou, ani nevím jak, topím se v nejhlubší propasti temnoty. Nevím, jak dlouho se dají takové výkyvy ustát, ale pravdou je, že se cítím čím dál víc vyčerpaná. Každý pocit je jako vstupenka na horskou dráhu. A rozhodnout se necítit nic je jako rozsudek smrti, protože můj život je v podstatě stvořený z pocitů. Tak který tentokrát potlačím? Nová dovednost, kterou se pořád učím – popírání vlastních citů… Ten, nebo ten, ten musí jít z kola ven…
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Drsné.
Lee
Drsné.
Popisuješ věci, o kterých já
akai
Popisuješ věci, o kterých já nedokáži (a v konečném důsledku asi ani nechci) psát. Popisuješ věci, v kterých se však dokonale dokážu najít, které na mě přímo křičí: "vždyť tohle znáš!" a pak se na mě přilepí a nepustí se dalších několik hodin.
Je hezké číst to a opravdu vědět, že nejsem sama (ne jenom vědět, ale opravdu vědět a cítit).
Rozhodně nejsi sama!
Samantha
Přesně jak píšeš, vědět a cítit věci je totiž občas strašně složité a přináší to hodně bolesti a nedorozumění. Jsem ráda, jestli Ti mé kraťoučké příběhy něco dávají, myslím že je to pro autora ta největší čest a radost...takže Ti za to moc děkuju...