Nevyspala se přes rok, Dudley nebyl žádné jednoduché miminko. Po noci, kterou poprvé prospal v celku, našli na prahu Harryho, nemluvně v té nejstrašnější fázi separační úzkosti. Prokřičel dny a prokřičel noci a utěšit se nedal. Týden se upřímně snažila. Dudley vyděšený příchodem vetřelce, který ho okrádal o matku, se znovu začal budit s pláčem několikrát za noc. Pátou noc omdlela v kuchyni. Šestou noc odešel Vernon spát do hotelu. Sedmou noc strčila Harryho i s postýlkou do přístěnku pod schody a nechala ho tam řvát, dokud nezmlkl vyčerpáním. Vyčítala si to dlouho. Nikdy mu to neřekla. Trapná teta Petunie.
Čím víc v tom jsem, tím víc Brumbálovi vyčítám hlavně tohle. Neměl právo dělat tak závažné rozhodnutí bez Petunie a Vernona. Kdyby jen trochu myslel, mohli být čtyři lidé po jedenáct let mnohem šťastnější.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To jo, ale takoví ti plaváčci
Danae
Koukám, že se naše myšlenkové
Rebelka
Koukám, že se naše myšlenkové pochody ubíraly podobnými směry :). Naprosto souhlasím.
Ty jo, napsalas to krásně!
Danae
tohle je hodně dobré drabble,
Arenga
tohle je hodně dobré drabble, s hodně dobrou pointou, fakt skvělá úvaha!
Moc děkuju!
Danae
Já nevím, no, v tomhle asi
strigga
Já nevím, no, v tomhle asi nedokážu být objektivní. Hlavně proto, že (jak už tady někde v komentech zaznělo) jsem Dursleyovy vždycky brala spíš jako ty zkarikované figurky, a upřímně nemám dojem, že by se zrovna oni za těch sedm dílů nějak výrazně proměnili; prostě jim z mého pohledu chybí převážná část toho prohloubení, kterým si spousta jiných postav prošla. (U Petunie je to lepší než u Vernona, ale zas že by nějak o moc...) Nikdy to nebyly postavy, které bych brala jako vyloženě záporné, a možná i proto jsem nikdy neměla větší potřebu se jimi nějak víc zabývat nebo je rehabilitovat :)
Ale tohle je moc zajímavý pohled, a krásně napsaný, i když souhlasím s Katty a Aries, že všechny ty další roky se tím pro mě neomlouvají. Starat se o dvě malé děti najednou (a ani nemusí být stejně staré) je opravdu těžká věc, zvlášť když to rozhodnutí člověk neudělá dobrovolně.
Dík moc za krásný komentář.
Danae
Musím říct, že i když jsem
neviathiel
Musím říct, že i když jsem slyšela z více stran o separační úzkosti, nikdy mě nenapadlo přemýšlet nad tím, jak asi Harry reagoval na náhlou změnu rodičů. Ty první dva díly mně přišly víceméně pohádkové (třetí už jako parádní detektivka), Dursleyovi pomalu jako rekvizity, jejich chování (přístěnek pro košťata!) jako karikatura dohnaná ad absurdum.
Zkoušela jsem do reality překlopit kdeco, ale tohle zrovna ne.
Děsí mě ta bezvýchodnost - "horší" sestra dostane na starost dítě zemřelé "lepší" sestry, které v životě neviděla, nikdo se jí neptal, jestli souhlasí, kromě toho stejně staré, takže kdoví, kolikrát se s Lily v duchu porovnávala jako matka. Krom toho Vernon se dvakrát nejeví jako podporující empatický partner. Dokonalá matka porodí učebnicově, kojí od prvního momentu, má uklizený byt, návštěvy pohostí vynikajícím koláčem, zvládne i druhé dítě, které má ideálně oproti prvnímu otočený jízdní řád... Že by dítě odložila, to je ve slušné společnosti přece nedělá, co na tom, že se jí nikdo na nic neptal
Jojo, tak nějak. Díky za
Danae