Sedím tu a přemýšlím si, jak je to jen nemilé

vsadit do povídky něco o perpetuum mobile.
Chvíli si říkám: „pryč myšlenky unylé!“
pak mě však napadla ta noční košile
co ji měl praděda jednoho skřečka,
jež uměl ovládat intouše Křečka.
Mít tak možnost vlézt si lidem na návštěvu do hlavy,
když už vás ty kecy kolem tak proklatě nebaví.
Co se jiným hodní v hlavě?
Jak tam něco vecpat hravě?
Překročit stíny a vkládat jim ideje,
zbavit se špíny a vyplnit naděje.
Vyrobit si samochodky, vybudovat kariéru,
spoléhám však na své botky, neb nacházím bariéru.
Existuje spousta věcí, co by se mi hodily,
jenže nemám pradědečka, ani noční košili.