„Slib mi, že na mě nezapomeneš.“
„Slibuji.“
Trochu křečovitě se usmívám. Už zase jsem pila. Neptáš se, ale bereš si věci, které ti nepatří.
Kamarádit se s tebou je jako vydat se na procházku po tenkém ledě. Ze začátku našlapuji opatrně, ale po chvíli zapomenu na strach i na to, že neumím bruslit. Někdo na mě volá z břehu: „Neblázni, praskne to.“ Nemůžu si pomoct. Rozebíhám se doprostřed jezera, je mi lehko, jako kdybych sem patřila.
Ale nepatřím.
Nedávej mi důvod se nenávidět.
„Slíbíš i ty něco mně?“
„Ano.“
„Slib mi, že mě nikdy nebudeš mít radši, než já tebe.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit