Na zabití

Po letech jsem měl vidět kamaráda ze střední, Jirku. Plán byl jasný. Hospoda. Usadili jsme se a sympatická číšnice přišla pro naši objednávku. "Dvanáctku!" zaznělo jednohlasně. V mžiku byla zpět i s dvěma půlitry "tekutého chleba". Pomalu jsme upíjeli jak konverzace plynula. Na Jirkově notebooku jsme zrovna prohlíželi obrázky jeho dětí, když naši pozornost upoutal postarší, alkoholem poněkud více ovlivněný štamgast. S uširvoucím zpěvem se přibližoval k našemu stolu. Jakmile přišel, začal zpívat a bouchat do stolu v rytmu své písně a můj půlitr se posouval k okraji stolu až spadl na zem. V momentě jsem popadl notebook a vší silou dědka praštil po obličeji až se skácel k zemi. Jirkův nevěřícný pohled mluvil za vše. K mému štěstí však notebook přežil.