Bolelo to hodně. Nutno podotknout, že asi všechny.
Petr těkal vyděšeným pohledem z jednoho na druhého a pak se začal raději vyhýbat oběma.
James se poctivě snažil dělit mezi ně svou pozornost a fungovat jako prostředník. Než se pro jistotu zase vrátil k pronásledování Evansové.
Sirius dělal, co mohl. Omlouval se, prosil, vysvětloval, uplácel, mlčel a jednou dokonce křičel.
Remus byl slepý a hluchý ke všemu a před příštím úplňkem řekl, že je tam nechce. Nikoho.
Pomohl jako obvykle čas.
"Jsme přece tým." Remus se lehce pousmál, když po prázdninách znovu mířil do Chroptící chýše. Tu noc byli zase pohromadě.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
<3 Typickej Remus. A skvíí. :
Carmen
<3 Typickej Remus. A skvíí. :)
Jsem ráda za tu naději (i
strigga
Jsem ráda za tu naději (i když asi trochu rezignovanou) na konci. :) Moc dobrý..
Chíí :) To jim nemohlo nikdy
Saphira
Chíí :) To jim nemohlo nikdy vydržet dlouho :)
To je nádherný.
Danae
Moc povedené. Tady je mám
Esclarte
Moc povedené. Tady je mám opravdu ráda.
Tohle se mi moc líbilo.
Martian
Tohle se mi moc líbilo.
Pěkné!
Arenga
Pěkné!
Já bych hrozně moc chtěla
Lejdynka
Já bych hrozně moc chtěla celou povídku, pěkně prosím <3 <3