Svátek za časů revoluce

"Josefe, vykašli se na tu mazanici a pojď si dát s rodinou mazanec, se všemi těmi revolucemi pánbůh ví, jestli se ještě příští Velikonoce takto sejdeme!"
"Ale Amálie," oponoval nešťastně a trochu rezignovaně mladý muž, "to není žádná mazanice, vždyť je to dřevoryt."
"Mně je jedno, co to je, na putyku ti to nevydělá! Přijď dřív, než Quido začne číst z bible, nebo si mě nepřej!"
"Ano, sestro," povzdychl si tiše muž.
Smutně se zahleděl na dřevěnou desku, do které ryl obraz kněžny Libuše. On ale místo tváře kněžny viděl tvář své Františky.
Potřásl hlavou a vyrazil k svátečnímu stolu.