DMD č. 17. pro 17. 4. 2017. Téma: Mazanec a mazanice

Zatímco čekám, až černá kresba zaschne, utrhnu si kus masa a poslouchám, o čem jde kolem ohně řeč.
,,Narazili jsme na ně právě v tomhle kraji," tvrdí Ghûčar. ,,S třiadvacátou."
,,Kdyby tu ale byli teď,“ oponuje Maris, ,,už bychom to věděli.“
,,To rozhodně,“ otřese se Ghûčar. Nedivím se, že o svých obavách stále dokola začíná. Vidět své druhy rozdrcené…
Otřu si ruce a sáhnu po zeleném inkoustu, abych doplnila vegetaci.
Na tomhle kopci většinou křoviny, tady na svahu jen louky až... Proč je na tomhle místě zakreslený les?
Svinu mapu. ,,Připravit k pochodu,“ zavelím.
,,Co se děje?“
,,Enti.“
Ghûčar ztuhne.

Desiatnik Dubník sa vliekol ulicami a cítil sa mizerne. Jak vysvetlí poručíkovi, že s veľkou slávou nabehli do Siedmych krkavcov a nenašli ani jednu falošnú zlatku, nieto väzňa na úteku. Prehľadali každý kút! Zvesili každú jednu mazanicu, čo tam visela. A ani to pašované víno nenašli. Za toto nedostane frčky, ale riadny mazanec. Na dlhú cestu domov.
Ale šťastie pri ňom tentokrát stálo.
"Mami, veď ocko šiel za tým ujom z dolov." ozval sa dievčenský hlások po jeho pravej strane. Desiatnik sa okamžite otočil. Kňažná..Rychetská s dcérou? Oči mu zasvietili. Jeho kariéra práve nabrala nové obrátky. "Únos!" zašeptal vzrušene.

"Josefe, vykašli se na tu mazanici a pojď si dát s rodinou mazanec, se všemi těmi revolucemi pánbůh ví, jestli se ještě příští Velikonoce takto sejdeme!"
"Ale Amálie," oponoval nešťastně a trochu rezignovaně mladý muž, "to není žádná mazanice, vždyť je to dřevoryt."
"Mně je jedno, co to je, na putyku ti to nevydělá! Přijď dřív, než Quido začne číst z bible, nebo si mě nepřej!"
"Ano, sestro," povzdychl si tiše muž.
Smutně se zahleděl na dřevěnou desku, do které ryl obraz kněžny Libuše. On ale místo tváře kněžny viděl tvář své Františky.
Potřásl hlavou a vyrazil k svátečnímu stolu.

Vladimír Kovář se už hodnou chvíli nedržel na nohách, hrdinsky ale pěl s ostatními. Na pořadu dne bylo Okolo Frýdku cestička. Okolo většinou už rovněž nestojící Britové se čas od času přidávali neartikulovanými výkřiky veselí.
Stážista Jožin Beránek vytáhl z bezedného koše další kus proviantu. Po výkřiku nadšení z britské strany, která na becherovku čekala už tři roky, Jožin zahájil To ta Helpa.
Mezi oběma stranami se efektně zjevil obraz o velikosti dveří. Zachycoval bitvu ne nepodobnou aktuální situaci.
„Mazanica!“ zařval Jožin. Po pohledu na stolovou jídelní základnu se rozřehtal. „Mazanec!“
Geniální mezislovní souvislost vzbudila nadšení trvající třicet čtyři minut.

"Sasanko, zastav! S tím obrazem mi neutečeš!" zavolal NezmarMan, a Kapitán Sasanka by se mu zasmál, kdyby mu už pomalu nedocházel dech.
Obraz mu nakonec upadl, a tak zastavil a chvilku se v předklonu vydýchával, jakmile ale zaslechl Nezmarovy kroky, narovnal se. S úšklebkem se otočil.
Hrdina udělal krok blíž, a Kapitán taky, ale šlápl na plátno a tlustá vrstva barvy mu pod nohama podjela. Spadl na zadek, a NezmarMan nezadržel smích.
Sasanka už začal truchlit pro svůj oblek opatlaný barvou, nasupěně nabral barvu a hodil jí Nezmarovi do obličeje.
"Zničil jsi obraz, mazanče," zvážnil Nezmar.
"Byla to spíš mazanice."

Miloval Pesach, svátek patřící jenom jim. Přesto se však neubránil závisti, když uslyšel všechny děti chlubit se, jaký mazanec letos doma měly.
Maminka mu vysvětlovala, že by měl být na svoji rozdílnost hrdý.
Jak těžké je však být hrdý, když jeho dílo jako jediného ze třídy nepověsí na výstavu, protože je to podle nich jen prostá mazanice? Když musí jít dlouhé kilometry pěšky, protože jej řidič autobusu odmítl svézt? Nebo když se jednou uprostřed noci vzbudí za zvuků tříštícího se skla jejich malého obchůdku?
Malý kluk, pocházející z jiného národa než ostatní, kouká z okna vlaku.
Konečně je mezi svými.

Žily byly dva mazance. Oba byly vyrobeny z těch nejžlutějších vajíček, nejjemnější mouky, slaďoučkého cukru a posypané byly vrstvou nejkvalitnějších mandlí. Oba dva se pekly v troubě v přijemném teplíčku a oba získaly hnědé opálení. Byly připravované s láskou a čekala je zářivá budoucnost. Oba mazance byly totiž pro koledníky. I těšily se, jak šlupači přijdou a s chutí se do nich zakousnou.
V ten slavný den se ozval zvonek již brzy ráno. Mazance cítily, že jejich chvíle nastává.
alternativní konec 1:
Hodovníci přišli a oba mazance snědli.
alternativní konec 2:
Hodovníci přišli a oba mazance je snědly.
Dobrou noc!

Kryton si pobrukoval, zatímco krájel svítivě modré cosi na kostičky.
„Uvidíte, pane Listere, bude to dobrůtka! Ňojo, ty kluku ušatá, doblůteška!“
Lister tázavě ňafl.
„Ne, pane Listere, kari je fuj. Víte, co se posledně stalo... co jste udělal na papíry pana Rimmera.“
Lister smutně svěsil hlavu, až mu dredy přepadly přes oči.
„Krytone? Hádám správně, žes dnes pekl...“
„Ano, pane, mazanec, tradiční...“
„Taky jsi chystal jakousi modrou kejdu?“
„Ovšem, pro pana Listera...“
Na chodbě se skvěla změť svítivě modrých oslizlých drobků rozmatlaná do nápisu KARI.
„Pane, možná bychom...“
„Nesmysl. I s tou mazanicí pořád dělá výrazně menší svinčík než dřív.“

Je to kouzlo, bug v přírodních zákonech nebo davová psychóza?
Rozhodně je to užitečné, i když nejste mezinárodně hledaný zločinec.
Výchozím bodem je pravidlo mazance: pokud vidíte mazanec, vidí také mazanec vás, minimálně dokud ho nesníte. O tom, jestli si pak rozžvýkaný mazanec prohlíží vaše vnitřnosti, nejsou díky bohům zprávy.
Mám na obou očích -13 dioptrií, moje dálka je 5 centimetrů od oka. Když si sundám brýle, vidím rozmazaně. Zároveň vy vidíte rozmazaně mě.
Já dokážu jít městem bez brýlí, ale dokážete vy jen tak přejít fakt, že kolem vás právě prošla mazanice? Že vám ukradla máz oblíbeného mazadla? No?

Bylo zrovna po velikonocích a ve škole měli za úkol nakreslit své oblíbené jídlo. U Terky se tohle každou chvíli měnilo, ale během posledních pár dnů si velmi oblíbila mazanec který pekla teta Věrka. Rozhodla se tedy že jej nakreslí. Čárka sem, čárka tam, za chvilku byl obrázek hotový a od paní učitelky ze něj dostala jedničku. Zeptala se, a mohla si vzít obrázek domů aby ukázala rodičům.
Maminka obrázek pochválila, a protože tatínek se měl vrátit z práce a pozdě domů, rozhodly se vystavit ho na lednici.
Když znavený muž přišel pozdě domů, prohlásil "Co je tohle za mazanici?"