„Maminko, až vyrostu, chci být jako ty.“
„Zlatíčko, můžeš, ale musíš se hodně učit.“
„Co třeba...?“
Dobře, základní kouzla už zvládá. Je jí pět, co bych jí mohla naučit dalšího?
„Dobře.... vytvoř si Bránu a dones mi odtamtud dědečkovy brýle.“
„Bránu kam? Dědeček už zemřel...“
„Do minulosti, zlato. Máš na to hodinu.“
„Ale ukaž mi, jak se to dělá!“
„Ne! Umíš to! Jsi moje dcera, musíš to jen v sobě najít. Čas běží...“
....
„Nesplnila jsi úkol. Týden budeš králík!“
„Mamíí, néé!“
Zmizela.
Za minutu držela v ruce dědečkovy brýle.
„Vidíš! Jednou ti to, že věříš ve své schopnosti, zachrání život.“
Dnešní trochu vtipně pojaté, ale princip si myslím funguje. Nejdůležitější je, si věřit. A důvěru v sebe najdeme jedině v dobrém tréninku. Zachránit život to pak i ve skutečnosti může, i když v tomto příběhu je to spíše nadsazené.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je teda drsný docela:)
Nifredil