Doufám, že mám psát a z uplynuléh času jsem si to odvodila. Jinak jsem opravdu nevěděla co napsat tak snad vás tento konec úplně příšerně moc nezklame.
Pepa stál kousek opodál. Přemýšlel. Měl dvě možnosti. Jediné dvě možnosti závisející na životě a smrti. A bez toho druhého se to bohužel nemohlo obejít.
Vyplivnul onen zežmoulaný kus tapisérie, kterou Dušan zapomněl zapálit. Rozhodl se a udělal to. Vrátil se.
Dům byl zakouřený od pálení nepotřebných věcí. Malá Libuška skákala okolo ohně a přihazovala další věci. Brala do rukou starý koberec a chtěla ho schovat před rodiči. Tolik se jí líbil. Pepa udělal to co minule. Začal ji tapisérii z rukou tahat. Věděl co se stane. Ale nepolevil. Trhl a i s Tapisérií se zřítil do ohně. Naposledy mlaskl.
Omlouvám se...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Neeeee! Nemůžeš, prostě
Hraběnka Veriv
Neeeee! Nemůžeš, prostě nemůžeš mi zabít Pepu!!! I s tapisérií. Což znamená, že se pak nemůže znova objevit...ale celkově tenhle příběh nedává smysl, protože je o cestování časem což je hodně těžké téma....ale tohle je moc smutný. Pepa musí přežít!!!
Je to smutné, ale zase dobré
Lee
Je to smutné, ale zase dobré zakončení a myslím, že zbavit se tapisérie bylo jediné opravdové řešení. Halt vracení se časem je zhoubné.
Jo a smekám, že se ti to podařilo zakončit, to bych já nedokázala. Díky za skvělý příběh, lidi, vůbec by mě nenapadlo, kam to zavedete. :)
Šmarjá, tohle je celé na
Nifredil
Podle mě je to velice dobré
Esclarte
Podle mě je to velice dobré zakončení. Smutné, ale prostě superhrdina jezevčík se obětoval za ostatní a za záchranu normální nerozdvojené reality. Na to, že bylo tak málo prostoru ten složitý příběh nějak uzavřít, je to super.
Je škoda, že už nevíme, jak to pak v té obnovené původní realitě nakonec s Dušanem a Josefínou a dětmi a Božetěchem a Libuší a Lakmé a všemi bylo, jestli se prostě jakoby nestalo vůbec nic, nebo se přece jenom od začátku někam posunuli... nezbývá než si to somýšlet.