Konec jedné lásky

A/N: možná už to někdo napsal, ale já jsem ještě neměla čas číst (asi jste si všimli, že jsem pozadu)
Žily spolu čtyři židle u kuchyňského stolu. Dvě z nich stávaly vždy vedle sebe. Povídaly si v židlí řeči, mlčely v hlubokém porozumění, něžně se dotýkaly nohami, sedátky a opěrkami, spávaly zaklesnuty do sebe a ráno se zdravily jemným skřípotem.
Jednou si židle s červeným polštářkem všimla, že se jí přítelkyně straní a je celá zesmutnělá. Uplynulo mnoho času, než se svěřila. Řekla jí, víš, já jsem se asi zamilovala. On je tak krásný, hebký a úžasně hřeje.
Rezavý kocour vyspával na jejím polštářku, hlavu si opíral o příčky jejího opěradla a tlapkami ji nepřítomně hladil.
Pocítila samotu, ale chápala.