Téma: Sedm osmin
„Tak pojď, ještě kousek.“
Stojí a dívá se.
„Ještě kousek, pojď, to zvládneme.“
Otáčí se směrem k domovu a nejistým krokem, leč s pevným odhodláním, míří tam.
Dřív jsme toho obešly osmkrát víc.
Do schodů nevyleze. Beru ji do náruče. Ze svých čtyřiadvaceti kil živé váhy má maximálně jednadvacet. Kdoví jestli. Během týdne.
„Tak pojď, dáme ňamku.“
Očuchá misku a podívá se na mě sametově hnědýma očima. Je to jasné, budeme krmit. Granulku po granulce s kousky masíčka jí strkám do krku, dokud otvírá tlamku. Pak pevně stiskne čelisti.
Dokázala jsem do ní dostat sotva osminu. Zbytek jde do ledničky.
Asi nemusím říkat proč...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Zrovna tak smutné! Ach, to mě
Peggy Tail
Zrovna tak smutné! Ach, to mě mrzí.
Děkuji... dnes jsou to dva
Peggy
Děkuji... dnes jsou to dva týdny, co odešla, tak jsem od rána nějak naměkko...
Když jsem tohle psala, netušila jsem, jak málo zbývá.
V tvém srdci bude navždy a
Peggy Tail
V tvém srdci bude navždy a takto i v drabblu.
To ano... a doufám, že příští
Peggy
To ano... a doufám, že příští rok budu moct psát drabblata na téma krásných a veselých zážitků s ní...
Neznáme dne ani hodiny.
Faob
Neznáme dne ani hodiny. Drabble vlastně právě toto dramaticky odkrylo. Drž se, v Tvém psaní zvěčněna. Je dál.
Děkuji Ti, příteli!
Peggy
Děkuji Ti, příteli!
Posílám jedno virtuální
akai
Posílám jedno virtuální objetí.
Moc Ti děkuju!
Peggy
Moc Ti děkuju!