Královna se dívala z okna. Byla šťastná. Nemohla se nabažit blahobytu, který získala svatbou. Co bylo předtím, tím se už nezabývala.
Vtom spatřila na nádvoří otrhaného chlapce. Zaujalo ji to, co držel v rukou. Nádherný zlatý kolovrátek. Musí ho mít.
Poslala za ním svou matku. „To je náhoda. Prý ho prodává za dvě nohy.“
„Za co mě manžel víc pochválí - když najde nohy té, kterou miloval, a nebo nový zlatý kolovrat?“ nadhodila dcera.
Když se král vrátil, žena ho uvítala s kolovrátkem, přeslicí a kuželem z ryzího zlata.
Byla na sebe pyšná, že je vyměnila za nevítaný důkaz svého zločinu.
Po, 2010-04-26 19:20 — Lejdynka
Nohy naší Dory. Lord Jesus.
Nohy naší Dory. Lord Jesus. Však ona ji ta sranda přejde.
Jo, mimochodem, toho otrhaného chlapce miluju, ale může za to film :)
Ne, 2010-04-25 20:29 — ioannina
Běžte, matičko do
Běžte, matičko do stodoly,
jsou tam ty nohy naší Dory,
dejte mu je zaň!
Tak, teď to mám. Teď si ho budu díky tobě recitovat celej večer. :-))
Za co mě manžel víc pochválí? -- přesná, racionální, nelidská úvaha hodná právě těch dvou. Babizen.
Ne, 2010-04-25 20:16 — Profesor
Vyměnila, vyměnila, důkazu
Vyměnila, vyměnila, důkazu však se nezbavila. Dobré.
Ne, 2010-04-25 20:34 — Ness
No jo,
typická amatérka...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit