Spolu, ale oba v bublině

Jsme spolu
a přece každý sám
moc dobře tenhle pocit znám...
Vedle sebe ležíme
potichu mluvíme
i když vlastně nevíme
o čem se to bavíme
Jsme spolu?
marně se tě v duchu ptám
však na odpověď nečekám
A tak radši mlčíme
do stropu civíme
třeba se dozvíme
proč vlastně mlčíme
přestože tady
spolu ležíme
Jsme spolu,
marně si namlouvám
a jsem sama zvědavá, kdy to vzdám
Ráno vodu na kafe stavíme
u snídaně spolu sedíme
každý jinam hledíme
a oba už tušíme
že je to naposledy.
Stejně se spolu akorát trápíme...
Snad jednoho dne
se s tím smíříme.
Nejsme spolu.