Ti, co psali by dějiny lepší, než vítězové

Šest nohou, očima je nepostihnete, odskočí, bodnou.
Neviditelné. Jen ti vězni, tam dole, o nich vědí.
Skotský rytíř, co u Stirlingu prapor zvedal.
Jeho pán, byl první, zároveň i šestý.
Anglický král rodového jména, dva dětští princi v černém.
Snílek s dokonalou zemí v srdci, a černou sutanou.
Královna několika let, královna, co přežila století.
...a tam stále, ty zdi, němé zdi, mlčící hradby, kruhový příkop, kosti v časech míru i války, řev vězněného lva, který ač hlas má, mluvit nemůže, a ony, ty malé, drobné, nepatrné, a vítr a slunce a mraky nad Towerem, mlčí historie, tihle psát neumí.