Přímo navazuje na Realita: blokáda.
Dnes byl můj velký den.
Táta mě vzal na okružní cestu po známých adresách, brácha už je zletilý (pukal závistí!), takže by ho mohli zadržet taky a mámě by nikdo nepřinesl zprávu.
Hledá k sobě někoho, kdo s ním prolomí blokádu Ládi Hejdánka, říká, „dva a více se bijou trochu složitěji“. Nebyl úspěšný, abychom se vůbec dostali dál, musel zastavovat dlouhá vysvětlování, proč to nejde.
Na Klárově jsme náhodou potkali jeho známou Zinu (je velmi krásná!) a ta mu na jeho prosbu bez řečí kývla.
Poslední hrdina v téhle zemi je žena!
Deníkový záznam M. B. z 21. 5. 1978
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Smutné, ale věřím, že tomu
Tora
Smutné, ale věřím, že tomu tak bylo.
Silné. Hrozně se mi líbí to
Kumiko
Silné. Hrozně se mi líbí to nadšení, že ho otec bere s sebou...
To je krásné a konečně taky
Esclarte
To je krásné a konečně taky nadějné.
nejhorší je, že lidi si na
Arenga
nejhorší je, že lidi si na tuhle dobu fakt nepamatujou :-(
Když oni ti, co si
kytka
Když oni ti, co si nepamatujou, neměli tyhle zážitky.
Viz poslední věta :(
Ale myslím, že měli spoustu
Palčík
Ale myslím, že měli spoustu jiných ošklivých... Jen je vytěsnili, pochopitelně, člověk nejvíce vytěsňuje zahanbení, trapnost, vlastní neodvahu.
Děkuji za milé komentáře všem
Palčík
Děkuji za milé komentáře všem, vítám, že čtena i naděje.