DMD Bonus č. 1 pro 4. 4. 2018. Téma: Poslední hrdina

Dobře známe tyhle typy,
umí dokonalé vtipy.
Je rychlejší nežli honda
ten prototyp Jamese Bonda.
Vždycky zvládne v pravou chvíli
vsadit úder svému cíli.
Mívá víc životů - jak vaše kočka,
než uhne, střelená kulka si počká.
Může klidně padat z výšky,
aniž hrozí úraz šišky.
Když míří, tak nikdy vedle,
udrží se v každém sedle.
Taky ženský zmákne lehce,
která kráska tohle nechce?!
Vede přece v každém kole,
ještě na to koukáš, vole?!
Dokonalost má své meze,
tahle na nervy mi leze.
Poslední hrdina tohoto druhu
po přesném zásahu žádá si vzpruhu.
Přišla na mě totiž krize,
již odnesla televize.

K nevídanému pokusu o podvod došlo během letošního mistrovství světa v plavání. Bobří závodníci, kteří neuspěli při kvalifikaci na mistrovství v souboji ostatními příslušníky svého druhu, se pokusili nečestně ovládnout kategorii ptakopysků, kde nebyla takřka žádná konkurence. Většině podvodníků však nalepovací zobáky uplavaly ve chvíli, kdy se dostaly do kontaktu s vodou.
Zlato tak poté získal jediný nefalšovaný ptakopysk, jenž se do závodu přihlásil.
Po medailovém ceremoniálu rozhodčí pro jistotu překontrolovali, zda se skutečně jedná o autentického ptakořitního savce.
„Na to vezměte jed,“ okomentoval tuto skutečnost vítěz závodu a zadupal zadní končetinou. „Na takové podvody je totiž potřeba mít žaludek.“

Rok 1993, Nakladatel Talpressu oslovuje jednoho překladatele za druhým. Bohužel (naštěstí?) je opětovně odmítán. Kdepak, je to moc složité, moc komplexní. Zkoušel jsem to, není to ono. Ta pestrost a vtip se překladem vytrácí.
I Kantůrek má jisté pochybnosti, nechá se ale přesvědčit. Nikdo mu neřekl, že obecně panuje názor, že se to přeložit nedá.
Starobylé astrální roviny se zachvěly, spletené hvězdné mlhy se rozpletly, mnohorozměrné záhyby tajuplného M-vesmíru zapleskaly a vyvrhly obrovskou hromadu geniálních hříček, senzačních vulgarismů, naditých archaismů, svérázných nářečí, dovádivých neologismů a nepřeberné množství různoličných jmen a názvů, které se rozběhly zemí jako neukázněná horda napaprčených Fíglů.

As Aminah stepped into the air conditioned lab she was greeted by her husband's smile. She stepped around the desk to give him a hug and a peck on the cheek.
Then she bent over one of the work benches, surveying the new artifacts.
"Another ancient performance-enhancing device?" she frowned.
With the obsession their employer had over these, he should have been a superman a long time ago.
"Not just 'another', the ultimate," he shrugged. "According to the inscription."
Roughly translated, the symbols read "Hero-maker".
They shared tight, unamused smile across the table.
Neither of them believed in heroes anymore.

Leokastis padal únavou.
“Jsi hrdina!” řekla mu jeho žena.
Hrdinství byl ovšem ten úplně poslední pocit, který zakoušel.
První byla marnost.
Další v řadě přešlapovalo znechucení. Kar-galhad byl neuvěřitelně zaostalý, Oriad s Laciniií si stály jen o fous lépe. Tolik toužil po návratu domů! Do Rifasu!
Jenže vrátit se nemůže. Ne dokud nedokončí úkol, dokud císaři nepřinese keriakt.
“Sám si za to můžeš, Leokastisi,” pravil tehdy jeho strýc. Měl moc i prostředky uchránit jej před vypovězením. Ale neudělal nic. Prý musí napravit, co zavinil, když svou nedbalostí umožnil odcizení esence.
Avani šla s ním.
Z její strany to hrdinství bylo.

Všechen humor už je ukryt mezi řádky. Všechna nová slova vymyšlena. I ten poslední hrdina vystoupal ke svému cíli. Zbylí hrdinové rozešli se, jejich osudy zůstanou nevyřčeny. Už není co překládat, poslední příběh skončil.
Jen ještě jeden odstavec, jedna věta, poděkování věrnému publiku. Bylo mi ctí.
Tečka.
Zaklapl a uklidil psací stroj. Tak to by bylo.
„JE ČAS.“
Otočil se, jen mírně překvapen. „Tak přece...“
„UŽ NA VÁS ČEKÁ.“
„Opravdu? To jsem rád.“
Vykročili společně na poslední cestu.
Tam na druhé straně možná přece jen čeká nějaký nový příběh na přeložení. Nebo na svého hrdinu.
„Mimochodem, rád vás konečně poznávám.“
„...“

Z jeskyně se vynořila bestie přípomínající medvěda na steroidech a zařvala směrem k nim. Skupinka sáhla po zbraních. Asheka nešikovně chytila zbraň a vystřelila do prázdna.
Medvěd skočíl směrem k ní, vztyčil se a napřáhnul tlapu. Maeth se rozběhnul a skočil po tlapě. Medvěd se na něj otočil a narazil jej na skálu. Asheka s Peterem medvědovi každý vysolili zásobník do hlavy. Medvěd padnul na Maetha mrtvý.
...
Peter s Ashekou padli v šoku. Po krátké chvíli se pokusuli medvěda odvalit, ale museli si nakonec pomoci pákou. V louži krve ležel Maeth. Peter zkontroloval dech a tep.
"Necítím nic. " povzdechl si.

The dorms are small, the common areas not big enough for even half the hostel capacity, toilets and showers just a few, never enough pans in kitchen, never enough room in shared fridge and so on.
One of the problems, of course, is the light.
There is a light switch at the door. Just in the right height and distance so noone can reach it from their bed.
Someone needs to get up.
Turn the light off.
And then not die trying to navigate through all the baggage that clutters the floor.
Every room needs one of the last ninjas.

Sam was in the bunker, sitting behind a desk full of books and empty cups. No plates, just cups. There was no time for food, just for coffee.
He was alone and despread. Dean disappeared, and Sam couldn't find out any clues. There was nobody who could help him.
He closed another book and another. Then he just broke down, screaming and throwing books around the room.
He needs something, a miracle or a hero... But there was no more miracles and no more heroes. So he has to make the last miracle and become the last hero he needs.

Na planině proti sobě stáli dva muži, v bederních rouškách podobní jeden druhému ale přesto rozdílní. Zatímco jeden se tyčil jako hora naolejovaných svalů, ten druhý byl seschlý věkem s bělostným plnovousem a klapkou přes oko.
„S kým mám tu čest, ať se v Ank-Morporku můžu pochlubit.“
„Ne v Ankh-Morporku ale ve Valhale budeš vyprávět, že poslední s kým jsi zkřížil meč, byl Conan Cimmeřan.“
Stařík si chrchlavě odplivnul a usmál se, až zazářily diamanty.
„To už jinačí zkoušeli, holobrádku!“
Po větru se nesla vzdálená hudba, když se proti sobě protivníci rozběhli.
V okamžik, kdy se jejich meče střetly, zahřmělo.