Dle skutečné události.
Cloumala s ním zimnice. Nebylo kdy a kde se vyležet. Třásl se také proto, co ho čekalo. Boj muže proti muži. Byl v první řadě. Proti němu rojnice nepřítele. Při myšlence, že by měl zabíjet, se mu podlamovala kolena a zvracel. NECHTĚL ZABÍJET!
Myslel na Haničku a to malé. Nechtěl, aby se narodilo jako pohrobek.
Cítil pot, jak si pod mundúrem razí cestičky.
Vpřéééd!
Povel přehlušil vřavu. Prekérní situace. Sklonil bodák k zemi, zavřel oči. Vyrazil. Levá, pravá, levá… Nekonečný pochod. Utrmácený upadl. Nakonec se odvážil otevřít oči. Prošel. Nezabil. Tou hrůzou však zešedivěl.
Poslední z bezvýznamných mužů, ale hrdina.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Krutá historie. Je to
Esclarte
Krutá historie. Je to dramatické, pochmurné, ale aspoň nějaký dobrý konec to má.
Děkuju. Přemýšlela jsem, co
Aplír
Děkuju. Přemýšlela jsem, co bych udělala já na jeho místě.
Úplně cítím tíživou atmosféru
Dobi
Úplně cítím tíživou atmosféru Drabblu, skvělé
Díky.
Aplír
Muselo to být hrozné dilema.
Z toho až běhá mráz po zádech
Arenga
Z toho až běhá mráz po zádech!
Taky mně běhal mráz po zádech
Aplír
Taky mně běhal mráz po zádech, když jsem to slyšela vyprávět jednu stařičkou paní. Příběh byl o jejím tatínkovi.
Ufff. Jak já mu to přeju!
Rya
Ufff. Jak já mu to přeju!
Já pochopitelně taky. Musela
Aplír
Já pochopitelně taky. Musela to být obrovská úleva. Ten muž to vnímal jako zázrak.
Líbí.
Faob
Ono se strašně pěkně hájí, že válka je vůl, ale někdy prostě není zbytí, před zlem není možné se vždy jen sklonit...
Díky.
Aplír
Díky.
Omlouvám se, ale v podvědomí mám silně zafixovanou myšlenku: Kdo mečem zachází....
A když to vezmu čistě teoreticky, kdyby naprosto všichni lidi odmítli válčit, nebylo by válek.