Hraběnka

„Pracky nahoru a žádný blbosti!“
Skupina postav v černých maskách vyskákala z křovin podél cesty, v rukou nabité kuše, namířené na kupce v karavaně.
„Jsme ztraceni,“ začal jektat vytáhlý čahoun v jednom ze zadních vozů. „Nejdřív nás okradou a potom určitě zabijou! Možná i mučit nás budou!“
„Klid milý příteli,“ odpověděl mu o poznání ležérnější společník. „Náklad máme pojištěný. A jsme na území banditů osoby zvané Hraběnka. Ta nikdy nezabíjí, když nemusí. Prý se jí říká Hraběnka, protože vždy jen zlato nahrabe…
Náhle zmlknul, když se mu do nosu opřel hrot šipky do kuše.
„Hraběnka? Pro tebe, tlusťochu, jsem královna!“