Návraty

Pozdě v noci, když se tatínek vracel od pacientů, slýchal jejich domov jen pramálo slov. Oba se báli roztrhnout ticho po cvaknutí zámku. Porušit kouzlo nevyřčené modlitby nad vyčerpanou matkou dvojčat, či nad starou sousedkou v těžké horečce. Jen oheň v krbu, na který Molly od osamocené večeře trpělivě dohlížela, promlouval vytrvale do unavené půlnoci.
Nebylo třeba slov. Poznala, kdy má postavit na čaj a kolik cukru připravit. Kdy má raději zalít kávu nebo nakrájet chléb a silné plátky sýra. Věděla, kdy má ponechat ve vyhřátém křesle pléd a tiše se vytratit.
Tatínkova ramena hovořila za něj. Útržkovitě, ale přesně.