Mezi vysokými stěnami

Roztřesenou rukou zalepíš papír a snažíš se ho neumazat blátem, které ti ulpělo na prstech.
Přičichneš k papíru, protože víš, že až dopis pošleš první třídou, otevře ho ona a bude ho držet ve svých drobných ručkách. Chceš ho cítit, protože ta vůně zpřítomní okamžik, který si představuješ.
Krčíš se v zákopu pod hrozivým nebem. Jste pořád připravení, protože válka nespí. Nepřítel na druhé straně má stejný strach, ale přesto v tom nesmyslném boji pokračujete.
Zavřeš oči, mezi rty ti uniká neslyšná modlitba.
Dej, ať to není poslední večer.
Zítra pošleš ten dopis.
Jen už nebude mít komu přijít odpověď.