Hladovému Mugenovi se do cesty nestav. Tak zní staré pořekadlo. Povím vám, jak vzniklo.
Žil kdysi samuraj jménem Mugen drsný a drzý chlapík – také trochu grázlík. Katanu velice rád vytahoval proti všemu, nelibému jeho zraku. Jednou potkal samuraje, co se tvářil, že snad jej převyšuje. Kvůli dívce shodli se však, že souboj smrtí končící, pro samuraje po slunečnicích vonící, odloží. Netušili, co je čeká. Hlad, únava a žádná sláva, ale mnoho zkušeností. Mugen už psát a číst umí. Graffiti ho také baví, místo meče štětec hladí. Dílo hladového umělce, barvu nedobrovolně uvolnila slepice, skví se na zdi dodnes nápis SLEPICE.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
*zaujatá*
Keneu
samurajové vonící po slunečnicích jsou fajn, těší mě, že se nepobili
Mě těší, že někoho zaujalo.
Anne
Mě těší, že někoho zaujalo. Teď mi to příjde ještě větší blbina než včera...