Vyběhli na cestu a samou radostí skákali a výskali. Chlapec se snažil dívku zasáhnout malými kuličkami bodláků a dívka si dávala dobrý pozor, aby se mu to nakonec podařilo. Nemohlo jim být více než deset let. Běželi společně směrem v nedaleké vsi a pokračovali při tom ve hře.
Do kopce, který se hned za vsí zvedal ke kraji lesa, přicházel po cestě místní hajný. Měl naspěch a jeho tvář měla zvláštní, uštvaný výraz. Zdálo se, že se ze všech sil snaží vyhnout pohledu na les, k němuž směřoval.
Toho si ale děti, které kolem něj se smíchem proběhly, nemohly všimnout.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je velmi pěkné,
Faob
zvláštním způsobem znepokojující, rozdílnost "světů" podtržena i motivicky, zatímco první odstavec představuje známý, snadno představitelný obraz (včetně moc vtipného "aby se mu to nakonec podařilo"), druhý je naopak temný, zastřený, plný neřečeného. Jde se zabít? Nebo co se to děje? Perfektně napsané!
Nesnáším Faoba, všechny věci,
Lee
Nesnáším Faoba, všechny věci, které jsem chtěla vyzdvihnout, napsal už on. XD (Akorát mě nenapadlo, že se jde zabít, ale že jde někoho zabít...)
Každopádně vystiženo parádně!
Moc pěkně napsané a v závěru
Esclarte
Moc pěkně napsané a v závěru cosi zlověstného... co se v tom asi skrývá? Jinak to otec a dcera víceméně řekli i za mě, akorát si netroufám hádat, o co že tam šlo...