Bod za snahu

Ráno vstal s unaveným, ale v zásadě spokojeným brbláním. Zahleděl se na vykukující slunce a uvědomil si, že by měl být šťastný.
Do práce jel s pocitem, že by si měl více vážit svého jednoduchého světa.
Po cestě zpět se styděl za myšlenky, které mu v hlavě řvaly, jak moc rád by zmizel.
Nasadil úsměv a pokusil se, jako už tisíckrát předtím, přesvědčit se, že je vše v pořádku.
Oklamal tím rodinu.
Na nějakou dobu tím oklamal i sám sebe.
Až do chvíle, kdy se jednou probudil do slunečného dne plného smíchu a radosti a něco v něm se zlomilo.