Bezprostředně navazuje na Kontakt: štěstí.
„Poslouchej mě,“ natahuje Zina noční košili, „schováš se do šatníku a nevylezeš odtamtud, dokud návštěva neodejde! Nesmí se nikdo dozvědět, rozumíš?! Moc bychom ublížili hodným lidem... I kdyby ses měl počurat! Slib mi to!“
„Slibuju. Čestný chartistický!“
Nasoukám se, zavře za sebou.
Slyším zdušený výkřik? Je to halas boje?
„Ty děvko!“ křičí někdo?
Slibuju. Čestný chartistický!
Nesmím se prozradit, přísahal jsem!
Nebo se prachsprostě bojím?
Dokážu popsat, zpětně, když vím, co se stalo, své pravé pohnutky?
Práskly dveře, až potom, propocený, jsem vylezl. Zina ležela v bezvědomí v předsíni, zmlácená a ostříhaná.
Deníkový záznam M. B. z 13. 10. 1981
Obhajoba: Matěj se nesmí zapojit do dění, nemá možnost „připojení“.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
no asi by nepomohlo, kdyby
Aries
no asi by nepomohlo, kdyby vylezl
Nepomohlo, ale to si jako
Palčík
Nepomohlo asi, ale to si jako kluk neumí vyhodnotit.
tak to je hodně silná scéna
Arenga
tak to je hodně silná scéna
navíc když člověk ví, že je to na základě skutečné události, tak fakt fuj fuj
je naprosto zoufalé, jak mají někteří lidi (a někdy se bojím, že je jich čím dál víc) krátkou paměť... :-( anebo některé věci prostě nechtějí vědět a vidět. tím hůř.
Au!
Rya
Au!
Drsné a třeba připomínat!
PanVrchni
Drsné a třeba připomínat!
Nějak už nemám slova na
Esclarte
Nějak už nemám slova na komentování těchhle věcí...
Pro mě je tohle nejsilnější
kytka
Pro mě je tohle nejsilnější fragment celého příběhu. Hodně dobré!
Děkuji, toť velká čest pro mě
Faob
Děkuji, toť velká čest pro mě kytky!!! A děkuji moc, že to celé ještě pročítáš...