Na slovíčko s oceánem

Fandom: Vlastní
Když byla Marie docela malá, vzala ji paní Nita na nejjižnější výběžek ostrova. Toho dne bylo moře indigové a nezvykle mírné. Mistryně zavedla svou chráněnku na bílý útes a posadila ji na kámen.
„Oceán zná odpověď na každou otázku. Říká se, že právě na tomto kameni kdysi seděla Sofia Mušelínka, když jí mořský vítr našeptával Proroctví. Jestli se chceš na něco zeptat, na tomto místě vždy dostaneš odpověď.“
Marie mlčela a očima se vpíjela do tmavých hlubin.
„Chceš se něco dozvědět?“ pobízela ji paní.
„Nevím,“ pokrčilo rameny děvčátko a povzdechlo si. Pak nakrčilo nos. „Snad jen… odkud vítr vane. Smrdí.“