DMD č. 14 pro 14.4.2011 Téma: Odkud vítr vane

„A dál za Dolním městem?"
„Kamenné zahrady," zavrzal Porub. „Rostou na nich balvany jako ten náš, plovoucí. Na stejném balvanu ostatně stojí Svatý Frax, podívej."
„Dost řečí! Porube, potřebuju tě v lanoví. Snítku, k pákám."
„A co je za Kamennými zahradami? Poletíme tam?"
„Ne. Nic tam není."
„Jak, nic? Je tam poušť? Nebo moře?"
„Vůbec nic. Končí tam svět."
„Svět nemůže jen tak skončit! Odkud fouká ten vítr?"
V Bouřliváku zaskřípělo a zapraskalo. Zavadil o věž mrakozpytců. Mračný vlk se honem vrhl k pákám, aby zabránil škodám.
„Pamatuj si jednou provždy: Nezáleží na tom, odkud vítr fouká. Důležité je kam!"

Práve som čakala na zastávke, keď sa spustil silný vietor.
„Zase ten vetrisko,“ povedala žena stojaca vedľa mňa. „Niekto sa obesí.“
Tú poveru som poznala už dávno, no stále mi prišla bizarná; unikali mi akékoľvek súvislosti.
Naklonila sa bližšie.
„Viem o prípadoch, keď sa to vyplnilo,“ pokývala hlavou. „Stane sa to tam, odkiaľ vanie vietor.“
V autobuse na mňa hľadela - možno si myslela, že to budem ja.
Večer som vyšla na kopec za domom, práve zapadalo slnko. Pozorovala som odtiaľ mesto; vietor bol chladný a nepríjemný.
Slnko zmizlo za obzorom a v meste sa rozsvietili prvé svetlá. Vietor opäť zosilnel.

Můj bratr byl odjakživa tak trochu tajnůstkář. Ačkoli jsme spolu vycházeli jakžtakž dobře, příliš se mi nesvěřoval.
Proto jsem nebyla příliš překvapená, když mě jednoho odpoledne při cestě z nákupu zastavila postarší paní, které se v ulici přezdívalo „007“ a s potutelným výrazem se otázala:
“Jestlipak víte, co je nového, drahoušku?“
Tenkrát jsem se poprvé dozvěděla o existenci onoho muže. Krasavce v dlouhém plášti, s nímž můj bratr nedávno byl na večeři v poněkud zapadlejší, avšak intimně zařízené restauraci.
Tak odtud vítr vane, pomyslela jsem si pobaveně. Iantovo vyhýbavé chování v posledních měsících konečně znovu začalo dávat smysl.
Zamiloval se.

Fandom: Collateral, hodně ve stylu BJB
Ten den začal hezky, když dostal telefonní číslo té advokátky. Pak mu do taxíku vlezl ten chlápek. Vysokej, šedivý vlasy, perfektně padnoucí oblek. Chtěl taxík na celej večer, několik důležitých schůzek. Asi měl hned tušit, že tu něco nehraje. Ale nabídl skvělý prachy a Max nebyl zvyklý odmítat dobré zákazníky. První zastávka v luxusní čtvrti, chvíle čekání. Pak něco proletělo vzduchem…a na taxík dopadla mrtvola. Kromě toho, že byl v šoku, začal tušit, že tu něco smrdí. Když pak Vincent přišel dolů, bylo Maxovi jasné odkud vítr fouká.
„Tys ho zabil!“
„Ne, já ho střelil, zabila ho kulka a pád…“

fandom: história. Pozor, je to hrozná kravina :)
Písať diplomovú prácu v staroveku nebol žiaden špás.
S témou nebol problém. Málokto sa na to podujal, takže sa všetci potešili mojej iniciatíve zistiť, odkiaľ vlastne pochádza vietor.
Výskum bol náročný. Meranie dĺžok ešte ušlo, ale rýchlosť vetra som musela merať tak, že som sa rozbehla správnym smerom a rýchlosťou, až kým okolo mňa nezavládlo bezvetrie. Mala som na to obľúbenú planinku.
Nasledovalo hľadanie vhodnej skalnej steny, stavba lešenia a potom mesiac brúsenia bronzových dlátok.
Komisii trvalo týždeň, kým zliezli z lešenia. Aj tak mám pocit, že niektorí si iba popozerali obrázky.
Ale doma mám teraz meter vysoký kamenný diplom.

Bouřlivá noc, plná hustého deště. To poslední, co by si detektiv Duck přál. Klepal se zimou, ztuhlý až na kost seděl na kusu kamene uprostřed hluboké jeskyně. Rána blesku a jediný východ byl zavalen stromem. Stejně neměl šanci vyšplhat nahoru. Déšť protéká skrze kmen, však slabý vánek pohladil jeho tvář. Musí tu být skulina, ale v té tmě ji nemůže najít. Po slepu ohmatává stěny, vodu má až po kolena. Zablesklo se a on ji zahlédl, plave k ní a strká do ní ruku, nahmatá páku a stlačí ji! Voda se mění ve vír a dekektiv Duck mizí v hlubinách…

Poznámka: Co udělat jiného než další experiment... BJB
„Nejdůležitější je předpovědět, jaké tady bude počasí!“ zakřičela Sam do vysílačky, aby ji bylo přes dutí větru slyšet a mačkala tlačítka na něčem, co držela v ruce. „Přístroj musí být natočen tak, aby na něj po celou dobu experimentu foukalo!“
Jack nebyl ani trochu nadšený, že zrovna jeho tým musel jít na tuhle úžasnou planetu zprovoznit přístroj, který... vlastně ani nevěděl, k čemu sloužil. Nenáviděl pouštní planety! Písek, písek a zase jen písek, kam až s dalekohledem dohlédl. Dokázal myslet jen na to, že chce co nejrychlej pryč.
Po několika minutách se Sam konečně ozvala.
„Vítr bude vát od severu!“

Věnováno našim, hlavně když si to nepřečtou...
Poznámka: Větrník je místní restaurace. BJB.
Celý den byl jako vítr. Ráno se opatrně vyplížil z postele. Ještě než se probudila, zmizel do lesa. Nafotil srnku a stádo muflonů (ježci stále ještě spali) a cestou zpátky koupil čerstvé pečivo k snídani. Pak vymyslel výlet na zahradu. Posekal trávu, upekli na ohni kuře, naládovali se a na chvilku si zdřimli na čerstvém vzduchu. Po návratu ještě vyměnil těsnění kapajícího kohoutku. Potom se posadil, vydechnul a tvářil se zamyšleně.
„Děje se něco, lásko?“ ptala se.
„Ježku, když jsem celý den tak pracoval a byl hodný, mohl bych si skočit na Větrník pro pivo?“
Tak odtud ten vítr vane!

fandom:Božstva všeho druhu
Bylo vážně hnusně. Vítr skučel, shazoval ze stromů veverky i druidy a sílil…
„Už ho to zase chytá,“ povzdechla si Meluzína. Nalila si medovinu, sedla si a čekala.
Stříboh vtrhl do dveří o hodinu později a Meluzína vybuchla vzteky.
„Celý den se honíš venku s listím a dříví štípám já,“ skučela.
Nadechl k odpovědi, ale jeho žena ho nenechala.
„A neříkej, že ty nic, že to byl Severák. Tím mě neobalamutíš. Já totiž vím, odkud vítr vane,“ Zavřeštěla a vyletěla komínem ven.
Stříboh si povzdechl, popadl medovinu a vydal se za ostatními větrnými bohy zanadávat si na tu svoji slepici.

Rozbřesklo se další krásné ráno. Z plechové budovy se vypotácel muž ve zkrvaveném bílém oblečení. Vzápětí ho následovala skupina stejně oblečených lidí.
„Ách,“ protáhl se Hawkeye, když ho ovanul jižní vítr. „Čtyři dny na sále. A první, co cítím, když vylezu, jsou připálená vejce.“
„Rozbiju kuchaři hubu,“ zívl Trapper John. „Až se otočí vítr, pošlu mu vlaštovku. Na to, abych mu jí rozbil sám, jsem moc unavený.“
„Spááát!“ zasténal černovlasý chirurg. Pokusil se zívnout, ale vánek právě přivanul pach hnijícího masa, proto raději rychle zavřel ústa. Kecl sebou na invalidní vozík.
„Směr Bažinááá!“ zavelel a vozík tlačený Traperem se rozjel.