Kolik je?

Nemrtvá princezna
Rozhodně to bylo špičaté, docela určitě to bylo dřevěné a udělalo se mi po tom dost špatně, abych si musela trochu zdřímnout. Zámek zase zaroste vistárií, ale co nadělám.
Probudil mě nějaký mládeneček, který se tou věcí prosekal asi jenom proto, aby mě mohl zfackovat.
„Vstávám," zasáhla jsem. „Kolik je?"
„Půl dvanácté."
„Letopočet," opravila jsem ho. „Kolik je rok?"
„Rok?" vykulil oči. „Šestnáct set sedmdesát dva."
„Juliánského kalendáře?" ujišťovala jsem se. Posledně jsem se lekla, že jsem zaspala tři tisíce let, než jsem si všimla jarmulky.
„Gregoriánského," odsekl a otevřel okenice.
To jsem zvědavá, kdo mě teď vzkřísí z prachu.
> (Šípková Růženka)