DMD Bonus č. 5 pro 17.4.2011

nahrazuju : DMD č. 13 pro 13.4.2011 Téma: Vůně hořkých mandlí
Fandom : Továrny na čokoládu
Augustus se rochňá v mléčné říčce a nechává se unést voňavým proudem. Ani si nevšimne a uvízne v trubce z bílé čokolády. Jeho zavalité tělo snaží vyprostit, ale šup… a je pryč.
paní Gdoulová: Kde je moje syn? Kam vede ten roura?
Willi Wonka: Tahle roura vede čirou náhodou do sálu, kde se vyrábí nejlahodnější mandle polité hořkou čokoládou, s náplní jahodového fondánu.
paní Gdoulová: Och, bude z něj plnění jakohodý fondán? On bude prodáván na celý svět ve staniol, to vy říkat?
Willi Wonka: Ne, to bych nedovolil. Chutnala by odporně. Gdoulové mandle s Augustovskou náplní? Fuj, jasný propadák.

Téma: Odkud vítr vane
Fandom: realita
Dokud neotevřeli lebku, byla to úplně běžně zastřelená mrtvola. Potom... Kriminalisté (Jak to myslíte, že tam žádná není?) i patologové (To nám řekněte vy, my jen pitváme!) byli bezradní, nové prohledání místa činu i vozu havranů bezvýsledné.
Kulka nikde.
Ústavem soudního lékařství i místním policejním oddělením se šířila šeptanda o podivné smrti.
Za tři dny se za doktorem Novákem nervózně přišoural policejní nováček rudý tak, že si patolog málem začal chystat nástroje.
„No... víte... on tam ležel... když já nechtěl, aby ho tak viděli pozůstalí!“
„Ano?“ vrchní lékař cítil, že má řešení záhady na dosah.
„Tak jsem ten šíp vytáhl...“

Téma: Cena za štěstí
Fandom: Requiem for a dream
***
Lehla si a přitáhla nohy blízko k tělu. Byla to pozice plodu, pamatovala si to, protože jí to kdysi řekla Sára.
Pomalu pootočila hlavu, aby se podívala směrem odkud přišla, ke dveřím koupelny. Na dlaždicích, až k místu kde ležela, se skvěla vlhká stopa.
Nejistě zahýbala ztuhlými chodidly. Žádná bolest, jen povznášející… nic.
Pomalá, osvobozující, tělem prostupující otupělost, tak neskutečná, až jí brněly červeně nalakované konečky prstů.
Venku pršelo, když běžela, věděla to… asi. Pamatovala si, že když zdolávala cestu, co nejdelšími kroky, míjela kaluže. Harry má rád kaluže. Ona má ráda Harryho.
Tvář jí pomalu ozdobila maska šťastného úsměvu.
***

Fandom: Equilibrium
Říjen 1944, kdesi na západní frontě
Když si obě strany dávají v boji pauzu, nastává ten správný čas pro obchodníky.
----------------------------
„Libo trochu štěstí, skoťáku?“ tázal se Hannigan.
„Ještě mě netrefili, krysy mi přestaly žrát Earl Gray a kuchař konečně sehnal sůl. Štěstí mi dnes přeje,“ smál se Liam
Obchodník se nesouhlasně zamračil: „Tohle nic není. Dneska se štěstí prodává po lahvích. A půllitr tekutého štěstí tě bude stát pouhých 75 liber.“ V jeho ruce se objevila láhev ‚Skotské‘ kterou by Skoti nepoužili ani ke konzervaci mrtvoly.
„Nech si ji, já jsem tak trochu dítě štěstěny,“ řekl Liam.
Než se s ním obchodník stihl začít hádat, trefila ho mezi oči zbloudilá kulka.
„Já to říkal, Hannigane. Dítě štěstěny,“ ušklíbl se Liam.

Téma: Nektar a ambrosie
Fandom: České nebe
Babičce Boženy Němcové vrtalo hlavou, kdo je ta nebeská Máňa a čím si vysloužila místo v nebeské kuchyni, když neumí vařit. Po dlouhém uvažování se rozhodla, že hospodyňku navštíví a promluví jí do duše. Protože tohle se vážně nedá jíst!
Překvapilo ji, když v kuchyni nenarazila na žádnou Máňu, ale pouze na anděla, který se jí představil jako Theofil.
„Co to připravujete, anděli?“ zeptala se babička.
„Tohle je nektar a ambrosie pro nejvyššího,“ odpověděl kuchař.
Babička pokývla hlavou a tvářila se jakože rozumí. „A co bude pro ostatní?“
„Božská mana jako vždy.“
„A extrabuřty by nebyly? To se jen ohřeje...“

Téma: Vůně hořkých mandlí
Když přidávala do těsta sodu, pousmála se. Mail Bride je báječná věc, nikdy by nedoufala, že se do Ameriky dostane takhle lehko. Inu, někteří zbohatlíci sbírají drahá auta, jiní sní o stepfordské paničce z Polska.
Generál McGregor rozumu nikdy moc nepobral a u rozdávání dobrého vychování také raději absentoval. Zato ale měl majetek – takový, aby si mohl vydržovat nevěstu z Krakowa, aniž by se o ni zajímal nebo jí byl věrný.
„Mary, tak kde je ten dezert?“
Ani její jméno si nedokázal zapamatovat. Pohodila hlavou, upravila servírovací podnos a vešla do místnosti.
„Tady máš ty mandlové muffiny, miláčku. Tvé oblíbené.“
Fandom: lehce AU Maryša

téma 14 Odkud vítr vane
fandom - mytologie
Bojuje.
Provazy ho svazují, zařezávají se, drží.
Křičí.
Mučí ho neschopnost se pohnout.
Napíná svaly. Snaží se osvobodit.
Jen tam! Tam je svoboda! Kdyby se dokázal uvolnit, mohl by jí dosáhnout.
Provaz se zařízne do kůže, zbarví se krví.
Zakřičí. Do trhnutí vloží poslední sílu. Lano praskne.
Vědomí svobody ho pohltí. Prostoupí jím. Učiní ho šťastným. Udělá první krok...
V tu chvíli se obrátí vítr. Zbyde ticho mořských vln. Odysseovi se vrátí vědomí sebe sama. Zarazí se. Je zachráněn.
Bodne ho u srdce. Může pokračovat v cestě, ale s lítostí obrátí tvář k ostrovu Sirén. Jako by něco krásného ztratil...

Téma: Stověžatý tatíček
Fandom: Doctor Who
Poznámka: Už tu jednou bylo, ale pozdě. Proto se omlouvám, pokud jste ho již někteří četli.
Na první výlet vzal Doctor svou novou společnici do města z 52. století, kterému se přezdívalo „stověžatý tatíček.“
Už v okamžiku, kdy dorazili, Doctor věděl, že je něco špatně. Stačilo mu vidět jednoho Jacka Harknesse, aby se měl na pozoru… ale zde jen během prvních tří hodin stihli potkat patnáct Jackových dvojníků.
Doctor to nakonec vzdal a zašel do lokálu, kde mu štamgastka prozradila, jak vlastně město získalo svou přezdívku.
“No, a na jeho počest jsme tu postavili tolik věží. On měl totiž přes sto dětí…“
Doctor by si to sice nikdy nepřiznal, ale byl opravdu rád, když odtamtud odletěli.

Fandom: Vlastní
Varování: Šílenost ve stylu BJB
S kladivem v ruce poklekla k jeho nohám, přilepila oči na jeho obličej a řekla:
„Vezmeš si mě?“
Poškrábal se na osamoceném vouse pod nosem.
„Kdy?“
Poslepu vyhrnula rukáv, že se podívá na hodinky. Kladivem se přitom jen těsně vyhnula své dolní čelisti a radši zasáhla ucho.
„Au,“ postěžovala si a skácela se na beton.
Zvědavě naklonil hlavu.
„Jestli sis přivodila nějaké závažné zranění, asi už moc času nemáme.“
„Takže jo, nebo ne?“ zasípala a výhružně uhodila kladivem do země několik centimetrů od jeho nohy.
„Jen když si budu smět nechat narůst knír.“
Jaromír Stověžatý totiž chtěl vypadat jako Masaryk.

Téma: Odkud vítr vane
Fandom: historie
Poznámka: Rimbaud se v hrobě otáčí, protože nedokážu psát jako on (a on by ani zřejmě nenapsal takový patos), (s)prostá napodobenina básně ze Sezóny v pekle
Psal jsem o Chalevillské přírodě. O starých borovicích, jež zpívají ve větru. O kapradí, které před totožným větrem sklání svá čela. O stromech ohýbajících se nápory větru. O tajemném večeru a hvizdotu vichru proplétajícího se lesem. Přirovnával jsem šumění listí k melodii potoka.
Psal jsem o spáči v úvalu, jehož chladí podzimní vítr.
Psal jsem o opilém korábu, kterému děravými plachtami profukuje vítr. I o tom, jak s ním cloumá vichřice za bouřky, jak si s ním hraje (jako se zátkou). Jak se zmítá vlnami vytvořenými větrem.
O svíčce na hrobě v Chaleville, jejíž plamen sfoukl větřík, napíše někdo jiný.