Dveře

Jsou tam těžké okované dveře. Prochází kolem nich po špičkách, aby nechtíc neprobudil to, co za nimi odpočívá. Prochází kolem nich každý den.
Jsou tam těžké okované dveře. Jak dny plynou proklepává jejich dřevo, jestli je nenapadl červotoč, hladívá jejich petlice a kované zámky. Zamyšleně. Natírá je olejem, aby nezrezavěly.
Jsou tam těžké okované dveře. Jednoho dne prostě neodolá. Musí se podívat na to, co je za nimi. Vytáhne zpod kaftanu svazek klíčů a probírá se jimi. Ještě chvíli váhá.
Jsou tam těžké okované dveře. Mají sedm zámků. V jednu chvíli je začne odmykat.
První zámek. Ozývá se křapot lámaných kostí. Do jejich morku se zahryzne děsivý smích.
Druhý zámek. Vichřice lomcuje okenicemi ve věžích. Sníh protrhává střechy.
Třetí zámek. Skřípění zubů se rozlehne sklepením. Spěšné klapání podpatků.
Čtvrtý zámek. Zima se rozleze do všech koutů. Otřese se strachem.
Pátý zámek. Rozklepou se mu kolena.
Šestý zámek. Krvavá mlha před očima.
Sedmý zámek. Zavoní sedmikrásky. Obzor se projasní. Dveře se otevřou a za nimi je svět. Obyčejný a všední jako obyčejně. Uklidněn dveře zaklapne a zámky jeden po druhém zamkne. Ve správném pořadí.
Jsou tam těžké okované dveře. Všechno je v pořádku. Dál může žít ve slonovinové věži vlastní fantazie.