Balada

Fandom: HP
Poznámka: Mráz po zádech snad běhat bude, o strašidelnosti radši mluvit nebudu. Za komentáře děkuji ioannině a Arn Dair!!! Opět můžete hledat ukrytou sedmikrásku...
Procházela se po rozkvetlé louce, držíc za ruku sotva dvouleté děvčátko. Nasávala vůni blížícího se léta. Brouzdala nohama v trávě zvlhlé raní rosou; pociťovala čistou radost ze života. Náhle se holčička vymanila z pevného sevření a utíkala směrem k obzoru smějíc se klokotavým smíchem. Hermiona toužila popadnout ji do náruče a výskat spolu s ní. Jakmile se odněkud vynořil strhaný Severus, prozřela.
„Daisy! Počkej! Zastav!“ Holčička neviděla, neslyšela, ale bezhlavě se hnala dál k cíli, kterým byla obrovská propast ostře ukončující louku.
Hermiona nemohla běžet, nemohla plakat. Mohla spoléhat na Severuse. Běžel zpomaleně a až groteskně připomínal filmového panáka.
Daisy dosáhla rozhraní a jedním krůčkem se zřítila do hlubin. Vše ztichlo a zamrzlo uprostřed pohybu.
Nad jámou se objevila maličká bílá postava. Přestože Daisy v mnoha rysech připomínala, jednalo se bezpochyby o starší dítě opačného pohlaví.
„Zabili jste ji. Moje sestřička je mrtvá. Vaší rukou.“ Zatímco bytost pronášela tato slova, stávala se někým notoricky známým. Tělíčko se zvětšovalo a tvář nabývala obludných proporcí. „Proto budete stiženi trestem smrti. Oko za oko, zub za zub. Já, Lord Voldemort, strážce Říše mrtvých, jej neprodleně vykonám.“
Hermiona se probudila. Rozklepaná a vyděšená. Přitulila se k Severusovi a pokusila zapomenout. Hledala nejkrásnější vzpomínky. Vzdychla.