Květomluva

Nevím jak to mají ostatní, ale některé osoby z mé rodiny mají pro mě pocitově blízko k určitým rostlinám. Třeba moje mamka je růže. Nejen proto, že je ráda dostává, ale protože je taková odtažitá a v případě potřeby vystrčí své trny. Tatínek byl jako slunečnice, majestátně se tyčil v krajině, nešel přehlédnout a byl srdečný a přívětiví. Ovšem třeba jedna z babiček mi nejvíc připomínala pelyněk. Navenek to vypadalo celkem v pohodě a normálně obyčejně, ale mockrát mě po návštěvách bolel žaludek a i dnes vnímám, že jsem u ní z vnoučat byla na posledním místě. A dodnes jsem.