DMD č. 8 pro 8. 4. 2019. Téma: Pelyněk

Na plotech a nade dveřmi domů v ulici se začaly objevovat svazky bylin, především pelyňku. Bylo to jako rána pěstí na solar. Karlovi sice pelyněk nemohl nikterak ublížit, nebo snad zabránit v tom, aby někam vstoupil, ale stejně ho to vyděsilo a zklamalo. Česťa na něm viděl, jak se trápí. Protože, ačkoliv mu pelyněk uškodit nemohl, víra lidí v opak ano.
Měli jen pár možností. Nechat to pokračovat, nebo všem ukázat, že věří v hloupost a od někoho z nich zjistit, kdo jim to poradil a proč. Byli opatrní, moc se neukazovali, neprovokovali. Ale někdo si domyslel. Naštěstí úplně špatně.

Volný den, žádné povinnosti. Mohu se jen tak procházet lodí a pozorovat vesmír. Stejně jako v práci a to je na tom nádherné.

Většina lidí stále spí, jen pár se jich nechalo probudit.

Malý prosklený salónek, hvězdy a krásná zrzka z baru. Krásná a zrzka, bože co to dělám.

Pamatuji si ji z nečekané oslavy v dubnu, je nějaká bledá.

„Je Vám něco slečno?“

„Ne, to bude dobré“, chabý úsměv.

„Počkejte, něco vám přinesu“.

„Pijte, starý rodinný recept“.

„Dobré to je… Co je to?“ Usmála se.

„Pelyněk s bylinkami, rodinná receptura. Tajná.“ Usmál jsem se také.

Je opravdu moc krásná.

Hořkou porážku zažily koňské fotbalistky při zápase s týmem kamzíků. Přitom měly slušně nakročeno k výhře a někteří fanoušci se už radovali, že vsadili na správného koně.
Bohužel předčasně.

Deset minut před koncem zápasu musela za zraněnou hráčku zaskočit náhradnice. Vůbec první reprezentační start však bílé klisně pokazila prudká změna počasí, která způsobila, že se fotbalistky zanedlouho brodily vrstvou čerstvého sněhu.

„Kdybychom nehrály bosé, mohlo to dopadnout jinak,“ zlobí se jedna z hráček. „Trenér by nám měl konečně sehnat pořádné boty, zvlášť když radí s nákupem obuvi ostatním týmům!“

Prohru fotbalistky plánují pořádně zapít. Dostaly prý od fanoušků láhev absintu.

Sbírat v lese bylinky bylo poslední dobou rozhodně dobrodružnější. Člověk musel dávat pozor na každé šustnutí, (je za křovím zajíc, bandité nebo ti tatarští barbaři?), ale i na hluk, který způsoboval sám, který mohl přivolat problémy.
Tereza by si to ráda nechala ujít, ale Pešek už na Jindřichovo léčení nechtěl vydat ani groš a lékárník vzhledem k pacientovu stavu slibům do budoucna moc nevěřil.
Bylinky potřeboval a pokud se kvůli nim za hradební zdi vydal někdo jiný, tím lépe.
Proč ale chtěl koš plný zrovna pelyňku, za kterým musela šplhat?
Měly celé Rataje zkažený žaludek?
Kéž by uměla číst recepty!

Představte si pokojné léto,
teploty blízko 28 stupňů Celsia,
nikomu se nikam nechce.

Přichází pán.
"Víte, že Strážná věž, a samozřejmě i já, jsme vstoupili do věku Pelyňku?"

"Zatím ne."

Po pětadvaceti slušných minutách se člověk odplouží a s vnitřní hláškou:"Vrať mi ten Čas!" se vrátí do reality.

Pán obkrouží zbylé násosky a hledá oběti.

Člověk utíká. "I Matka může být Bohyní!"

Raději žrát slad než pelyněk, pokud se mi nerozprostře na mozku.

A v předjaří roku 2019 se objeví hvězda. Malá, ničím nedůležitá. Mor a nemoci jsou přece vedlejší záležitostí. Ani bratr ji reálně nečekal. Pelyněk je tu.

Nevnímaje hluk putyky, párkrát se zhluboka nadechl, aby se naladil na svůj oblíbený rituál.
Broušenou sklenici naplnil ze třetiny zelenou tekutinou.

Na vrch sklenky položil prořezávanou plochou lžíci.

Na ni kostku cukru.

Vzal karafu a velmi rozvážně lil studenou vodu, až nebohou kostku úplně rozpustil a sklenka byla skoro plná.

Lžičkou zamíchal a odložil ji.

Opálově mléčný lektvar vířil ve sklenici.

Charles si s blaženým výrazem pořádně zavdal a opřel se do křesla. Povolil si vázanku, vyndal sešit a pero.
S úsměvem vítal svou múzu, tu nestoudnou zelenou vílu.
Už mu do ucha šeptala o jiných světech a on psal.

"Ještě trochu naředit..."
Zrovna se chystala kápnout z malé lahvičky pár kapek do skleničky s vodou, když se dveře náhle rozrazili. Rychle lahvičku schovala za záda.
"Tady jsi. Pospěš si, shání nás. A... Co to máš za zády?"
"Nic."
"Nenuť mě jít pro otce."
Rezignovala."Prosím, neříkej mu to. Nikomu to neříkej."
Saura ji nechápala, dokud si nepřičichla k lahvičce a neucítila pelyněk. "Proč... Jsi těhotná."
"Byl to jen úlet."
"Ale zbavit se nenarozeného je zločin."
"Musím to udělat, když jsem zasnoubená za toho čaroděje."
"Nemusíš. Skryjeme tě a dítě odložíme."
"A... budu mu moct aspoň dát jméno?"
"Jaké?"
"Anduin."

"Málokdo si plně uvědomuje, že pelyněk je název pro celý rod rostlin, které se vyskytují na mnoha místech v mnoha podobách. Čeho si je však vědom téměř každý, je to, že pelyněk je hořký. Je to proto, že výraz hořký jako pelyněk se používá k vyjádření něčeho zlověstného, něčeho, co vás svou nepříjemnou pachutí provází po mnoho hodin či dní.
Pro sourozence Baudelairovy byla hořká jako pelyněk skutečnost, že byli opět vytrženi ze zdánlivého bezpečí ochrany jednoho z přátel svých rodičů, nehledě na nešťastné okolnosti, za kterých k tomu došlo... a to, že byli odkázáni na pochybnou ochranu pana Poea."

„Co to je?“ podivil se Kocour zelené tekutině v Listerově půllitru.
„Absint. Chceš ochutnat?“
„Co v tom je?“
„Alkohol, pelyněk, …“
„Pelyněk? Paráda! Pták, co žere ryby, určitě chutná jako ryba a pták dohromady!“
„To je pelikán. Pelyněk je bylina.“
„Rybožravá bylina? Stejně to zkusím!“
Kocour si nalil plnou sklenku.
„Měl bych tě varovat…“ začal Lister.
„Tak hele, opičáku, já okusoval kytky, když ty jsi ještě tvrdnul ve stázi!“ naježil se Kocour a kopl do sebe všechno naráz. Po chvíli vytřeštěného zírání se s šíleným řevem vyřítil z místnosti.
„Pokecal jsi mu oblek?“ zeptal se Rimmer, skrz něhož ve dveřích proběhl.

Šeptanda se začala šířit už druhý den tábora.
"Rejsek vysloveně nesnáší pelyněk."
"Přímo bytostně. Nesnáší. Pelyněk."

Chudák Rejsek se pak musel potýkat s kdečím - s pelyňkem ve své lahvi na pití, s pelyňkovým čajem, s pelyňkovou buchtou. Jednou rozhořčeně odešel od nedojedeného oběda, protože mu nějaký šprýmař přisypal pelyněk i do jeho várky guláše.

"Žabáku? Chtěl jsi se mnou mluvit?"
Žabák důvěrně přikývl. "Pojď sem blíž."
Byli na mýtině za táborem sami. Rejsek váhavě poslechl.
"Víš, Rejsku, už chvíli jsem ti chtěl říct--"
Žabák se nadechl. Pak Rejska políbil.
Chutnal jako pelyněk, syčák jeden. Přesto to políbení nemohlo být sladší.