Škoda chlapců nastokrát

“Dvanáct? Kapitán by tě měl vyvažovat zlatem.”
Druhý důstojník, pan Gerard, pokrčil rameny a dál se plně soustředil na vepřový koláč. Jestli v něčem vynikal víc než ve verbování rekrutů, byl to jeho apetit. Jedno s druhým souviselo. Hezký obličej, absence svědomí a bezedný žaludek z něj udělali nejoblíbenějšího zákazníka všech hostinských a šenkýřek mezi Plymouthem, Bristolem a Portsmouthem. A mužům zpitým pod obraz se služba v královském námořnictvu jeví lákavější. Nebo je prostě snazší je odvléct silou.
Poručil si další portské. Nechápal, co s tím všichni nadělají. Opíjet venkovany bylo o tolik snazší než chytat otroky proti proudu Nigeru.