DMD č. 9 pro 9. 4. 2019. Téma: Sklepmistr

Sklepní místnost s pochmurnou atmosférou byla osvětlená jen svícemi. Nebo spíš zbytky. Česťa ani nevěřil, že ještě existuje. Sklepmistr ale evidentně dokázal přežít všechno. Dřív, když ještě nemuseli utíkat a skrývat se, se tu scházeli. A plánovali diverzní akce. Sklepmistrovi to nevadilo, naopak. Mnohdy přispěl - nápadem, radou, prostředky, pomocnou rukou.
Když jste něco potřebovali, Sklepmistr byl tím, za kým jít. Ať už se jednalo o věci nebo informace. A to přesně Česťa potřeboval. Mlčky přistoupil k výčepu. Sklepmistr mu pevně stisknul ruku a pozval ho do zadní místnosti.
"Rád tě vidím, Česťo, co bys rád?"
"Chtěl bych znát jedno jméno..."

Balili jste někdy kufr do Škody 120 na dovolenou pro pět lidí?
Makačka, a to je jenom na týden.
Náš sklep obsahuje věci na celý život.
Osm velikostí dětských bot, sáně, boby, prázdné a plné zavařovačky, gril a uhlí do něj, prázdné truhlíky, prostě všechno.
Nezávisle na tom, kolik toho tam je, se čas od času vyskytne potřeba vecpat do sklepa ještě víc věcí.

Tetris, navíc s časovým limitem, než začne pršet. Trojrozměrná varianta, kde do sebe dílky nepasují, NP problém s horší než exponenciální složitostí.

Práce pro mou ženu na tři minuty a navíc při tom stihne přebalit malýho.

Dým zastínil oblohu. Plameny šlehaly vysoko do nebes. Ohnivé jazyky nenasytně stravovaly jejich rodný statek.
Proč? Protože jejich otec Ivan nevládl magii. Snažil se vést obyčejný život s křesťanskou ženou…
K čertu s tím vším!
Nikola Radičevič stál na kopci. Sledoval tu zkázu. Jeho bratři tu byli s ním. Andrija, Sava a Tihomir.
Všichni čtyři cítili, že od dnešního dne se věci mění. Přestanou se skrývat.

O měsíc později dorazili na vinici. Hledali svého strýce, hlavu jejich rodu. Ať už si pošetilí lidé mysleli cokoli, oni věděli, že Jadran Radičevič, byť vystupoval jako obyčejný sklepmistr, hýčkal ve svých sudech smrt.

Ser Jacelyn Bywater stál na městských hradbách a sledoval, jak Stannisovi vojáci vypalují les na protějším břehu Černovodého proudu.
„Zaútočí brzy?“ vyrušil ho z chmurných myšlenek čísi hlas. Bylo to Derek Ewerclay, správce královských sklepů.
„Počítám, že hned, jakmile dorazí jejich flotila. A to bude brzy, velmi brzy,“ odpověděl ser Jacelyn a svou železnou rukou se podrbal v prošedivělých vlasech.
„To se mi ulevilo,“ vydechl Ewerclay.
Ser Jacelyn k němu prudce otočil hlavu. „Ulevilo?!“ Ten člověk se musel zbláznit!
„Kdyby obléhání trvalo déle než další týden,“ začal objasňovat správce, „musel bych královně regentce vysvětlovat, že nám došlo všechno Arborské červené.“

Šednoucí muž ve vytahaných montérkách poklepe ladičkou o zeď sklepa a pozorně naslouchá. Vedle něj se ošívají netrpěliví novomanželé. „Tak co? Bude – “ ptá se rozechvěle žena. Manžel neznatelně zavrtí hlavou a stiskne jí ruku. Žena ztichne.

Sklepmistr si jich nevšímá a dál se věnuje své práci. Domluva s kořeny domu vyžaduje dlouholeté zkušenosti a naprostou preciznost.

Nejprve vyjednávání: Dvě poklepání těsně u podlahy.

Pečlivě zvolená asertivita: Jedno ostré klepnutí hned vedle vodovodních trubek.

Zdůraznění: Zvonivé cinknutí o futra dveří.

Nakonec otázka: Skoro neslyšné ťuknutí o strop.

Sklep odpoví něžným molovým akordem. Sklepmistr se usměje.
„Líbíte se mu. Dům je váš.“

Víno nebylo vždycky špatné a zapovězené.
Používalo se všude.
Sám Šalomoun k němu přirovnává laskání od partnerky.
Přesto bylo potřeba se podle Božích nařízení před ním mít na pozoru.
Být opilý bylo zavrženíhodné.
Kněží se nesměli dotknout vína, měli-li vstoupit do svatostánku.
Boží zasvěcenci, včetně Jana Křtitele, se vyznačovali mimo jiné tím, že nepili víno.
Nakonec i Pavel řekne "nepij víno, abys nebyl kamenem úrazu slabšímu".
Je tedy tak těžké pochopit, proč farizeové odmítli přijmout jako zaslíbeného Spasitele někoho, kdo jako svůj první zázrak proměnil vodu ve víno... a dál klidně pil ve "špatné společnosti" a v domech pochybné pověsti?

Slavný pavoučí taekwondista na poslední chvíli zrušil svou účast na mistrovství světa. Spekuluje se, že za vším stojí jeho návštěva vinného sklípku den před zahájením turnaje.

Sportovec, který je náklonností k vínu proslulý – soupeři mu přezdívají Sklípkan – se ráno neudržel na nohou, přestože jich má osm, a byl slabý jako moucha.

Okamžitě se vyrojily konspirace, že sklepmistr dostal zaplaceno nejen za víno, ale i za zneškodnění favorita, a zabil tak dvě mouchy jednou ranou.

Svědkové viděli Slíďáka, který měl se Sklípkanem zápasit, slídit kolem sklípku. Sklepmistr s ním tak mohl dohodnout nějaký pokoutní obchod.
Pokoutník se mu jistě neříká nadarmo.

„Ale? Copak to tu máme? Snad sis, Jakube, na stará kolena nepořídil sklípek?“ zeptal se Birski nadšený nálezem padacích dveří.
O okamžik později se policista rozhlížel po krásném suchém sklepě lemovaném soudečky. A jako bonus – uprostřed místnosti stála destilační kolona. Dneska měl opravdu dobrý den.
„No hotové sklepmistrovo tajemství. Inu, posedíš si, Jakube, posedíš.“
Jakub jen zaskřípal zuby. Potom myšlenkami zalétnul k druhému hloubějšímu sklepu, kde zakopal Birskiho předchůdce. Pohledem našel zeď, do které zazdil okresního tajemníka PZPR. A nakonec nervózně přešlápnul z dlaždice, pod kterou v dutině ležel samopal a bednička s granáty.
Sklepmistrovo tajemství, to si piš, fízle.

Nad střešním oknem
slunce zapadá
Vína si loknem,
to bude paráda

Otevíráš láhev první,
na gauči tiše sedim
Srdce velí Ani se nehni!
Chci to? Sama nevim...

Jako sklepmistr zkušený
hodnotíš, že chutná trpce,
přitom nemáš ani tušení,
jak rychle mi buší srdce

Nad střešním oknem
svítí hvězdy
Lahev je prázdná
a je to nezvyk

mít tvojí ruku kolem ramen
mezi tvými prsty mých vlasů pramen

Otevíráš lahev druhou,
hvězdy se dívat mohou
na to, jak za chvíli
jsi jenom v košili

a já
v břiše mám motýly

Nad střešním oknem
pomalu svítá

...na stole zbylo trochu v láhvi vína

Od Regulusovy smrti Kingsley pozoroval Siriuse – svého přítele? milence? partnera? – s narůstajícím znepokojením. Vždycky byl neřízená střela. Hodilo se to, když byli v akci, v osobním životě to ale přinášelo proměnlivé výsledky. Hlavně když přišlo na Siriusovo pití. Když se pravidelně ožírali s Jamesem Potterem, dalo se to přejít – do jisté míry. Nikdy se to nepodepsalo na jejich práci a pít s kamarádem je vždycky nějak veselejší. James se ale kvůli Harrymu dal dohromady a Sirius začal rychle přecházet do polohy čistokrevného alkoholika. Přestěhoval se zpátky domů a začínalo to na něm být vidět. Grimmauldovo náměstí mělo stále plné sklepy.