Návrat

Zoruaku! Máme vlastní bratrstvo. Ano konečně máme. Zoruaku! Prosím rozhodni jak se budeme jmenovat. Budeme se jmenovat vlci, ať naše přátelství a víra přetrvá navždy. Ano vlci! A ty Zoruaku budeš naším vůdcem!

Jak je to jen dlouho. Vzpomněl si Zoruak při pohledu na krajinu. Tak dlouho... Povzdechl si.
Je čas. Pomyslel si Zoruak a vykročil směrem k městu.
Konečně doma. Radostně se usmál, když ucítil vůni známého větru. Bude si mě ale ještě někdo pamatovat? Zachmuřil se hned vzápětí.
„Stát! Dovnitř nikdo nesmí!” byl zastaven u brány.
„Dobře, ale řekni vlkům, že jsem doma.”
„Kdo že?”
„ Zoruak,” usmál se.