Vítr ve vlasech

Doktor Marz stál před vlastním palácem, v ruce malý ovladač. Laborantka Beri, s obličejem od krve, která nepatřila jenom jí, na něj dorážela.
„Zmáčkni to, dělej!“
„Moc brzy,“ mumlal.
„Každou chvíli vylezou! No tak, on to nepřežil, nemohl…“
Třásl se mu prst. Ještě ne, ještě ne…
Několik tupých, plechových ran. Vrata hangáru se najednou se zaskřípěním zvedla a z nich vyšla podivná postava, zbrocená krví a kulhající.
„Sejmu ho,“ oznámila Beri a namířila zbraň.
Zvedl se vítr a postavě v dálce zvířil vlasy. Černé, dobře známé.
Vyrazil jí zbraň z ruky.
Uvnitř zůstali jen ti hajzli.
Stiskl spoušť. Palác explodoval.