Brambůrky

Cestou domů z práce mě přepadla chuť na slané brambůrky, které mám moc rád. Doktor mi je ale zakázal: mám prý špatná játra. Měl bych ho poslechnout.

Najednou jakoby se proti mně spikly všechny myšlenky.

"Kup si je. Bude ti po nich líp."
"Ale -" začal jsem se bránit.
"Sedneš si s nimi k filmu, to bude bájo."
"Jenže -"
"Dneska to bude naposledy."
"Já -"
"Není žádný fakt vážný důvod si je nedat. Měl jsi těžký den, zasloužíš si je."
"To sice -"
"Pěkně si s nimi odpočineš."
"No -"
"Proč by sis nedal?"
"..."

Chroup, chroup, chroup.

Tak třeba zejtra.

Jsem holt starej závislák.