Přirozená autorita (aneb vůdce se nevolí)

I rozhodla se zvířátka, že už utiskování, týrání a hubení člověkem mají dost a svolala velký sněm.
Dlouho rokovali, překřikovali se a hašteřili, až lev zaburácel:
„Ticho! Takhle se jednat nedá. Je třeba zvolit vůdce!“
„Já bych se toho ujal,“ zakřičel pestrobarevný papoušek. „Umím mluvit po lidsku!“
„Drž zobák, ptáku,“ okřikla ho opice. „Já se člověku nejvíc podobám…“
„Je pravda, že velet musí savec, protože i člověk je savec,“ pronesl lev. „A protože jsem král zvířat…“
„Já jsem král lesní zvěře,“ zatroubil jelen.
„Já jsem největší a mám největší mozek,“ poznamenal důstojně vorvaň.
A zvířátka jednomyslně uznala vorvaně za alfu…