Neopatrně zasněná diskuse

„V dějinách spásy,“ přemýšlí Thea, „je asi největším snílkem Stvořitel.“
„V dobrém,“ podotkne Sikar, „i špatném slova smyslu!“
„Jsme-li stvořeni k obrazu Jeho,“ doplňuje Linkva, „nesmíme nikdy přestat snít…“
„Snil jsem o tom, že najdu poklad,“ obejme Filcin Tauru, „to se mi splnilo!“
„Snila jsem o tom,“ rozhlédne se po dětech maminka, „že po sobě zanechám velké dílo.“
„A to se ti podařilo!“ pípají kuřátka neskromně.
„Sním…“ zasní se Apolo, „moment, kde je Viktorka?“
Nehledají dlouho.
„Přistavila si židli,“ hlásí Thea, „nepochopitelným způsobem se natáhla na skříňku a uzmula ti lentilky. Snědla je.“
„To děcko nesní,“ povzdychne Taura, „ale koná!“