Tekuté (ne)štěstí

Rytíř nechal hořící sele v péči kastelána, hlavu strčil do podpaždí a vydal se na cestu. Za dámou svého srdce nemusel putovat daleko, potkal ji totiž už v Hutích.
"Íp, to byl špica vejlet."
"Paní Kateřino, je vám dobře?"
"Nikdy mi nebylo, íp, líp! Dem dom!" zavěsila se Kateřina rytíři na rámě. Vítání na hradě bylo bouřlivé. Paní Kateřina o svých dobrodružstvích nikdy nepromluvila, ale nálada se jí zvedla a začala zase pilně strašit. Za pošmourných dnů bylo však lze ji vídati sedíc na kraji hlásky, nostalgicky hledíc do kraje a popíjejíc červenou tekutinu z ne zrovna designem oplývající lahve.