DMD Bonus č. 9 pro 30. 4. 2019.

Obratiště Sídliště Řepy nemají řidiči příliš v oblibě. Nikdo přesně neví, čím si to ta ubohá smyčka zasloužila. Někdo tvrdí, že tam ze země vyvěrají proudy negativní energie, někdo zase, že je to jedna velká geopatogenní zóna, která vám div nezpůsobí rakovinu, když se tam třikrát za den otočíte. Odpozorovaným jevem je, že zatímco všude okolo svítí sluníčko, nad řepským obratištěm číhají ocelová mračna a jakmile vylezete z kabiny, spustí déšť.
Vanda tuhle konečnou nenávidí od doby, co jí v nástupní zastávce francouzskou holí roztříštil boční okýnko erpéčka asi stoletý stařík a rozbitým sklem se soukal dovnitř, aby ji uškrtil.

Rádi si sedají
pod stromy do zahrady
Žádnej plán nemají
žijou teď a tady

Na dvě rychlý kapučína
a na kus řeči
Či na sklenku vína

Kavárenští povaleči

a co by všechno chtěli
kdyby na to měli
Velkej dům, možná bazén
Jeden by řek Nebuď blázen

Ale oni si dál sní
s kapučínem v dlaních
stejně dobře ví,
že si nikdy nesplní
pošetilá přání

a z těch co zbyli k mání
Nestojí to za zklamání

Tak zatímco se stmívá,
kachny z jezírka šly spát,
většina z nich mívá
dojem, že není o co hrát

Hledají raději
povinně

Naději

ve víně

Měla to být jen jedna noc?
Možná.
Přestalo na tom záležet ve chvíli, kdy se projevily následky.
Přišla o muže, protože měl příliš silný morální kompas.
A z jedné noci byl celý život.
Nové manželství, ve kterém nebyla ta jediná.
Ale byla královna.
O první dítě přišla.
Další už si nenechala vzít.
Strávila s ním zbytek života.
Věřila, že ji miloval?
Byla pro něj připomínkou selhání, věčnou otázkou, zda milost je dostatečná.
Když ho opustily síly, byla po jeho boku.
Do jeho uší šeptá dávný slib, který možná nikdy nevyslovil.
Tvůj syn bude králem Izraele.
...protože jsi se mnou zůstala.

"Už má zase nové šaty, aspoň třetí tenhle měsíc."
"To jí musí stát majlant, takový modely. Fiflena jedna!"
Probdělé noci u šicího stroje a kupičky látek se mění v umění. To je fajn ušít si občas něco pro sebe...

______
"Sousedi si pořídili třetí auto, to jim ta práce ve fabrice asi pěkně vynáší."
"Ukaž. No, slyšel jsem, že jsou v odborech."
"Zlato, syn potřebuje vlastní auto, když teď dělá na směny."

______
"O tom podivínovi zase píšou v novinách. Že prý dělá pro filmaře, to bude zlatý důl."
"Za týden dva kusy? A jenom půjčit? Snad mě aspoň dají do titulků..."

Řadu let jsem pracoval. Je to dvouciferné číslo. Pořád jedna práce.
Podal jsem výpověď a teď mám volno.
Juchů.
Práci zatím hledám velmi líně (třeba dnes mi kamarád poslal pozvánku do řízení letového provozu).
Já ale nikam nespěchám.
Dohrál jsem Saints row II a III. Teď hraju Zaklínače II.
Už jsem vařil karlovarské knedlíky, guláš, kuře na paprice, bábovku...
Nejdřív jsem vstával v 5, nejpozději ve 4.
Lovím Pokémony, a zeleninu v Holešovické tržnici.
Čtu knížky a užívám si volna.
Nejvíc práci připomíná každodenní psaní drabble. A i to flákám a pak nahrazuji bonusy.
Jako třeba právě tenhle.
Příjemná povinnost.

Columbo sedel u sveho stolu a premyslel. Vsechny indicie do sebe zapadaly a usvedcovaly doktora Shawa ze zlocinu. Sedelo to. Odlozeny brk v byte zavrazdene. Portmonka nalezena na schodech. Doktorovo chatrne aliby, ktere se rozpadlo po prvnim overovacim vyslechu. Opalena triska i vypoved spravce domu, ze po desate hodine se v byte jako vzdy rozsvitilo, ackoli v tu dobu uz byla Marlen davno prokazatelne mrtva. Proc by vrah rozsvecel? Vzdyt by na sebe jen upozornil. Proc cekal v byte tak dlouho?
Zahadu rozlustila jeho manzelka, ktera mu rano ukazala jejich novou lampu. Byl to moderni kousek se zabudovanym casovym spinacem.

Poslední skoro tři týdny uběhly jako voda. Upřímně, přijde mi že to bylo výrázně dávněji, co jsem začal psát. Ve výsledku to je nevíc slov co jsem napsal s diakritikou od bakalářské práce. A jsem za to rád.

Pomohlo mi to přijít na různé myšlenky. V tématu jsem si během dne našel několik různých interpretací, i když často jsem se při samotném psaní vrhl úplně jiným směrem, než jsem plánoval.

A hlavně to byla a je zajímavá výzva - vyjádřit myšlenku či příběh jen na sto slovech. Děkuji organizátorům, autorům, komentátorům i těm co si přečetli třeba jen jeden drabble.

Nanapsanou :)

Crowley zaparkoval Bentleyho u brány hřbitova a vystoupil. Zase tu nastala ta doba, kdy se jednou za sto let sešli všichni démoni z okolí a nahlásili, čím přesně přispěli se sbíráním duší.

Už několikrát navrhoval, že by to mohli přesunout z hřbitova třeba do baru, ale byly tu prý nějaké tradice a atmosféra.

"Jdeš pozdě Crowley," ozval se hlas z temnoty.

"Taky tě rád vidím, Hasture."

"Tak teď, když už se všichni dostavili, můžeme začít s hlášením."

Crowleyho polil ledový pot, zatímco přemýšlel, jak vedení sdělí, že navzdory tomu, že čert nikdy nespí, se mu podařilo celé minulé století zaspat.

„Potřebuji pauzu,“ usoudil Rokar a vyvlekl se ven. Unaveně se sesul k ohni vedle Armida.
„Vyčerpávající,“ konstatoval Armid.
„Ani netušíš jak.“
„Myslím, že tuším. Jako princ jsem to vše musel vědět. Co vás zmohlo?“
„Jeden z tvých předků poručil spálit celou líheň i s draky uvnitř, kvůli nemoci.“
„Ano, dlouho se věřilo, že je to jediná ochrana proti nemoci šílených draků. Pak jednoho z draků pokousal jedovatý had. Když celá vesnice vymřela, on přežil. Král ho nejprve uvěznil, ale velekněz, který ho vyslýchal, ho zabil a z jeho krve vytvořil lék, po kterém se z nás už nikdy nestala zvířata.“

Španělsko zval hosty dále. Připravil pro přátele degustaci vína s odbornou přednáškou.

Usadil přítomné pány do pohodlných židlí a stáhl ubrus z připravených lahví toho nejlepšího, co ve svém sklepě ukrýval. Na stole nebylo nic, co by hosty odvádělo od ochutnávání.

Antonio čtveřici vysvětlil, co bude chtít. Každému nalil sklenku. Měli zavřít oči, nasát tu libou vůni a pomalu vychutnat doušek po doušku.

Francie uznale pokýval hlavou. Věděl, co se sluší.

Německo se snažil příliš nešklebit, víno bylo trpké.

Anglie přemýšlel, kam to vyplivne.

A Rusko odněkud vytáhl hranolek, strčil ho do sklenice a celé to vypil.

Španělsko hlasitě zaúpěl.