Kdy železo nestačí

Kol mě je kov. Víc a víc. Strach je pryč.
Však stal se zlý čin. Tam krev. Má ne, leč měl jsem vztek. A zas strach.
Ne, o mě ne.
Pěst.
Prásk. Dům byl pryč a zbyl jen prach.
A já frnk´. Dál a dál.
Let. Pád. Kov cink´. Hlas zmlk´.
Kol mě jen tu a tam strom. Dub či smrk.
Noc. Chlad.
Šel jsem vpřed. Stál tam srub a v něm kov, co jsem chtěl.
A byl tu kluk. Měl strach?
Ne, ze mě ne.
Jen mrk´ a dal mi dar. Tik tak.
Zas jsem byl muž a kov.