Zubatá báseň

Zubatá kostřička, zubí se na mě,
Sezob bych svačinu koupenou v krámě
Pro zuby došel bych na okraj světa
O zubech nedá mi, jsem i poeta
Na zuby koukám se, pobaven sám sebou
Bez zubů koktám, když budu s Tebou
Se zuby štěstí mám, na zubech kaz
Čekám až vrátí se k nám jaro zas
Přes zuby odborník je doktor zubař
Veskrze bezzubých zástupů smolař
O zubu poemu právě teď skládám
K zubům pak skelnici s pitím si dávám
Zdá-li se můj zub být tím jediným bolavým
Beztrestně s dalšími údy už se pak nebavím.
Zuby z huby vypadly mi.