Vězeňská

“Patnáct supů na zdi sedí,
dneska nikam nepoletí!
Zubatá nám ptáčky chytla,
přistřihla jim obě křídla!”
Ve světle zamřížovaného okna seděla skupina otrhaných vězňů a hlasitě zpívala. Jeden z vězňů dirigoval zlomenou lžící a chystal se začít druhou sloku, když vtom se oknem zvenčí ozvalo bubnování. Vězni se v mžiku nahrnuli k okýnku.
“Už ho vedou!” vykřikl někdo ale byl okřiknut - diváci s napětím sledovali scénu.
Venku bubnování vrcholilo. Potom vteřina ticha, jednoslovný rozkaz, zaburácení salvy výstřelů a žuchnutí těla.
Ze stísněné cely se ozval jásot, pískání a potlesk.
Vězni se pustili do zpěvu nanovo:
“Šestnáct supů na zdi sedí…”