Nesoutěžní - a ještě k tomu pozdě
Taková idylka, na ty Velikonoce – žádnej moc message.
Pěkný den, něco si zazpívejte :)
Samozřejmě ptáčci zpěváčci v kleci může bejt symbolismus, jak noha, ale na to bych si radši otevřel tu lahev cideru, co mám ve spíži. Vymejšlet nasucho může bolet a to nebudu riskovat
"I don't get it." Rimmer leaned closer to the screen, his face contorting.
"It's a musical, Rimmer. What's to get?"
"But why are they singing?"
"That's what people do in musicals!"
"But they're in prison!"
Lister rolled his eyes. "Yeah, they're in prison. It's Chicago, it's a famous musical, don't you know anything?"
"But that makes no sense!"
Lister shut the video off, and swung his feet off the table. "It's a a bunch of women singing about how they murdered people who annoyed them; makes sense to me!"
Rimmer drew himself up. "Now, Listy..."
"I'm about to start singing!"
Když vaše první identita prohlásí, že ji téma neinspirovalo, a druhá střihne další drabble za tři minuty náhle inspirovaná těsně před půlnocí. Deadliny...
Když nás všechny zavřeli, věděli jsme, že budeme muset k výslechu. Kdo jsme, s kým jsme se potkávali, jak jsme to mysleli. A myslíme si to, co nám oni předkládají?
Začínali zlehka, někdo se vystrašil hned a přiznal se. Někdo odolával dlouho. A pak, v té největší bolesti, odkýval všechno, i to, co nebyla pravda. I to, za co věděl, že umře.
Inkvizice byla neúprosná. A na konci všeho se ukazovala pravá tvář lidí. Jak zlí dokážou být, zlí pro jeden jediný poklad.
Mučili nás všechny tak dlouho, až jsme se všichni přiznali. Z mé cely už nezbyl vůbec nikdo.
S východem slunce do jejich chýše pronikl sborový zpěv.
Clara, která celou noc proseděla v nohách Graciiny postele, vyhlédla z okna a strnula.
Severus, dřímající s hlavou položenou na pracovním stole, rozlepil víčka a zaposlouchal se. U okna byl dřív, než ho Clara stačila zavolat.
"Pohřbívají šamana..."
"To jsem pochopil. Kvůli jinému příslušníku kmene by vězni nezpívali."
Pozorovali, jak hrstka lidí, která se nějakým zázrakem drží na nohou, spouští tělo zahalené ve fialovém hedvábí do jámy vyhloubené uprostřed vesnice.
Pak mladý nástupce zemřelého zpozoroval je.
Kývl.
V ruce držel kus pergamenu.
Když si ho vyzvedli, zjistili, že...
"Je to šifra."
Uvězněná v těle, uvězněná v cele,
je to vsutku takto celé?
Musíme žít s tím co máme,
je to zvláštně poskládané.
Vadneme a chřadneme,
hůl nad sebou lámeme.
Když nedaří se nám co by se chtělo,
viníme z toho naše tělo.
Že nás svírá,
že je neschopné.
Ale to co nás skutečně svírá,
je náš vlastní pohled na sebe.
Přijmout sebe sama,
a to že tady jsme,
může být někdy těžké,
přímo nadlidské.
Člověk jež se smíří se svou celou,
a miluje jí svou duší celou,
netrápí se více.
Hýbe se a zpívá celou duší,
a tělem, jak se sluší.
Přiznávám bez mučení, že toto téma pro mě bylo velmi neinspirativní a proto není ani příliš invenční. Ale bod je bod...
„K ďasu,“ zaskučel Geralt, když se probudil do vlhké temnoty. „Co to je za kocovinu? Vždyť jsem nepil…“
„To není kocovina,“ řekl někdo.
„Marigolde?“
„Jo, v celé své kráse,“ odpověděl bard.
„Kde vůbec jsme?“
„Ve vězení. A než se budeš ptát, ano, můžu za to já.“
„Já tě přetrhnu, Marigolde. Cos zase provedl?“
„Inu… složil jsem píseň o jednom pánovi z Wyzimy.“
„Marigolde…“
„Ano, já vím. Bohužel se mu nelíbilo, co jsem o něm napsal. Vždyť je pravda, že má bradavičnaté nohy… A možná tedy i to, že si to zpíval každý od hradu až po každou celu ve věznici.“
Hra Blaník
Nesoutěžní
Rytíř Hynek: Tak co jsi v hospodě zjistil, Šlupko? Je národu zle? Máme z Blaníku vyjet na pomoc?
Šlupka: Nebudeš tomu věřit, pane přednosto, hospoda je zavřená.
Hlas z cely: Tak to JE zle.
Hynek: A jiná krčma?
Šlupka: Všechny hospody zavřeli. Vynalezli takové okénko, kterým ti pivo v papírovém korbelíku podají.
Hlas: Okýnko, to není nic nového! To jsme mívali po prohýřené noci taky...
Hynek: A potřebují tedy naši pomoc?
Šlupka: Nevím, slyšel jsem, že to přitáhli z Itálie a z Rakous, ale žádný vojsko jsem neviděl. A prý mor...
Hlas z cely: Správně! Mor ho! Ktož sú boží...
Org.: Zdržte se prosím orgovských komentářů. pokud vás tato prosba uráží, bodovat nemusíte.
A ty-víš-kdo, ty mě přestaň šmírovat a pronásledovat!
Vracíme se od večerního ohně.
„Ani se mi nechce spát," prohlásí Jugháš.
„Co bys chtěl?" zívnu. „Hrát tady?"
„A proč ne?" pokrčí rameny. Posadí se na lůžko, znovu vezme do rukou bubínek a zlehka do něj zapleská.
„Tady budeš zpívat sám," soukám se pod přikrývku.
Neodpoví mi, začne píseň a jak se pomalu zapomíná, zjistím, že si broukám s ním. A pak, že zpívám nahlas.
Jugháš bubnuje silněji. Kamenná stěna vrací ozvěnu.
Vtom vrznou dveře a dovnitř strčí hlavu Nigrih. „Probudili jste mě."
Jugháš odloží bubínek. „Už toho necháme."
„Tak to ne," mračí se Nigrih. „To bych se nemohla přidat."
V dnešním drabblu odkazuji na díl "Citadela" ze seriálu "Klonové války" a přidávám k němu drobnou zmínku z knihy "Catalyst" od James Lucena.
Než byla jednotka generála Evena Piella zajata, nechal mistr Jedi zničit důležité informace, které jeho loď převážela. Ještě před tím si ale stačil zapamatovat jednu polovinu z nich a ta druhá skončila v hlavě jeho prvního důstojníka, kapitána Tarkina (ano, toho)...
Okamžitě po příletu na Lola Sayu byli odděleni od svého jedijského velitele. ,Do týdne budete všichni zpívat,‘ řekl jim Sobeck (zatraceně důvěryhodně) na uvítanou, než byli odvedeni do cel.
Byly to už tři týdny a nikdo z nich netušil, jak se mistru Piellovi daří nebo jestli je vůbec naživu. Je si separatisté pravidelně jednoho po druhém vodili k nekonečným (a velmi bolestivým) výslechům.
Ohledně ostatních neměl Tarkin žádné obavy – nic nevěděli. A on se zatím držel. Pokud by separatistům vše řekl, nic by jim nebránilo, aby se ho zbavili. Otázka ovšem byla, jestli se nakonec smrt nestane tou přijatelnější alternativou…
Jak ukázal seriál, na "zpívání" nakonec vůbec nedošlo, protože zajatce z Citadely zachránil Anakin a jeho parta. Jen jedijský mistr Even Piell byl při útěku zabit, ale ještě před smrtí řekl vše podstatné padawance Ahsoce Tano.
Mozkomoři:
Duši, tvoji duši, tvoji duši, tvoji duši,..
Věž:
Vězni, všichni vězni, tiše trpí, tiše trpí, tiše trpí, tiše trpí.
Skučí, neb je mučí, jen je mučí, jen je mučí, jen je mučí, jen je mučí.
Vězni:
Nejsme, my přeci nejsme násilníci, násilníci, násilníci, násilníci.
Jen jsme z téhle cely na palici, na palici, na palici, na palici.
Věž:
Pusťte, jen je pusťte, vždyť jsou milí, jsou tak milí, jsou tak milí, jsou tak milí.
Jen tak bez důvodu nezabili, nezabili, nezabili, nezabili.
Vězni (pomaleji):
My chcem jen ven, skončí zlý sen!
My toužíme po svobodě.
Mozkomoři:
Duši, tvoji duši...
